Bazalka - Ocimum basilicum

Platí tři zásady - hodně vody, teplo a světlo.    

Vysévat bazalku můžeme 2x do roka - na jaře a na podzim.

Bazalka pravá Genovese se většinou pěstuje jako jednoletá rostlina, protože je velice citlivá na teploty pod 10 stupňů. Pokud chceme bazalku pěstovat více let, je nutné ji na zimu přenést dovnitř. Necháme-li si 2-3 rostlinky vykvést, stačí po odkvětu vydrolit semínka a můžeme na jaře sít nanovo.

Do truhlíku (stačí obyčejná miska od polárkového dortu) nasypeme cca 3-4 cm substrátu, přiměřeně semínek a "zaprášíme" opět substrátem. Vydatně zavlažíme "rosičkou" a umístíme nejlépe na slunný okenní parapet. Dle potřeby přibližně každý 2-3 den bohatě rosíme. Do týdne se nám začnou objevovat první děložní lístky. Počkáme až rostlinky povyrostou a přesazujeme. Ačkoliv nejsem příznivcem umělohmotných květináčů, v tomto případě ho vřele doporučuji. Hliněné totiž bazalce ubírají vodu a jak už bylo řečeno na začátku, té ona potřebuje mnoho. Chceme-li mít bazalku na zahrádce, přesadíme ji nejprve do "mezistanoviště" - bohatě postačí kelímek od jogurtu s dírkou ve dně. Protože nesnáší mrazy, počkáme s výsadbou ven do června. Ale již v květnu ji můžeme dávat přes den na sluníčko, ovšem na noc raděj ještě uklidit do tepla domova. Ať už máme bazalku doma nebo venku, stále platí zalévat, zalévat a ještě jednou zalévat! Zapomeneme-li, sama nám dá svými svěšenými lístky nedostatek vody najevo. Chceme-li mít bohatou úrodu, nenecháme rostliny vykvést a včas zaštipujeme.

Stanoviště a pěstební substrát  

Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Do pěstebního substrátu je vhodné přidat také jeden díl perlitu, který jej provzdušní. Bylinka je velmi citlivá na mráz.  

Zálivka a hnojení

Bazalka je náročná na živiny a bohatou zálivku, půda by proto nikdy neměla vyschnout. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Nadbytečná zálivka rostlině také škodí.  

V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Přesazování a zaštipování  
Bazalku přesazujeme podle potřeby. Při dorůstání rostlinu postupně zaštipujeme, podpoříme tak její větvení a oddálíme kvetení. Nezaštipovaná bazalka dorůstá do výšky více  než 50 centimetrů a zbytečně se tak vysiluje.  

Množit bazalku lze semenem i vrcholovými řízky  

Nejčastěji pěstujeme bazalku z předpěstovaných sazenic, které si můžeme koupit v malých květináčcích.  

Lze ji také vysévat v době, kdy se počasí teplotně ustálí (březen až duben). Vyséváme do truhlíků či květináčů, umístěných na vnitřní straně oken nebo na jiném místě v bytě, kde je dostatek světla a tepla. Semínka zasejeme řídce a jen zlehka prstem zatlačíme. Vzrostlé rostlinky jednou přepichujeme. Již za tři týdny budou sazeničky dostatečně velké. Při přesazování a prvním přepichování vytahujeme rostlinky zlehka za stonek, abychom nepoškodili kořeny. Přesazujeme je do malé jamky a zeminu kolem sazenice jen lehce přihrneme - nestlačujeme silou!  

V červenci až srpnu je možno odebrat z matečné rostliny vrcholové řízky, které během několika dní zakoření ve vodě.  

Přezimování  
Bazalka přezimuje na světlém místě při běžné pokojové teplotě.  

Choroby a škůdci  
Při dlouhotrvajícím chladném a vlhkém počasí trpí bazalka plísněmi. V takovém případě je vhodné umístění rostliny na světlejší a teplejší stanoviště.  

Příznivé účinky pro naše zdraví  
Bazalka obsahuje silice s hlavní složkou estragonem, flavonoidy a deriváty kyseliny kávové. Díky svému složení zvyšuje žaludeční činnost, je vhodná při léčbě močového systému, snižuje nadýmání, podporuje chuť k jídlu, působí protizánětlivě, urychluje hojení ran a také pomáhá při nespavosti, migréně nebo depresi. Obklady z bazalky se přikládají na opruzeniny, při bodnutí hmyzem nebo rány, které se nechtějí hojit. Využívá se rovněž při bolestech kloubů a revmatu.  

Užívá ve formě nálevu (1 čajovou lžičku sušené bazalky zalijeme vroucí vodou a necháme 10minut odstát). Podáváme při dýchacích obtížích a nachlazení. Dále podporuje zažívání-působením na stěnu žaludku zvyšuje produkci trávicí šťávy, tím zahání nechutenství. Snižuje napětí hladké svaloviny trávicí trubice a koriguje tak střevní obtíže.  

Listy bazalky obsahují silice, které pomáhají snížit svědění při bodnutí hmyzem. Nejefektivnější jsou samozřejmě listy ještě nekvetoucí rostliny.  

Povzbuzující účinky éterických olejů se uplatní při únavě, vyčerpanosti a stresu.  

V květináči na okně působí bazalka jako repelent proti hmyzu, především proti mouchám.


Upozornění: Bazalka obsahuje vysoký obsah estragonu v silici, proto se její konzumace nedoporučuje během těhotenství a kojení, není vhodná ani pro novorozence a malé děti.  

Bazalka v kuchyni

Nejlépe je zpracovávat bazalku ihned po uříznutí (v období těsně před kvetením), neboť má nejintenzivnější chuť. Zpracováváme celé lístky jako přísadu do salátů (15 dkg mozzarelly+4 rajčata+bazalka+pár kapek olivového oleje, sůl, případně bílý pepř) a nebo je na kousky pokrájíme a použijeme jako koření k masu. Z větších listů je lepší odstranit středový řapík. Lze použít i sušenou bazalku. Otrhané lístky sušíme ve stínu, případně v umělé sušárně při maximální teplotě 40°C.  

Čerstvou ji dáváme do zeleninových salátů, do jídel pro vegetariány a nebo pokrmů s rajčaty, vhodná je také do polévek, omáček, k rybám, pod maso nebo na grilování. Do vařených jídel ji přidáváme před dokončením, vhodně se doplňuje s česnekem. Hojně se využívá v italské kuchyni při přípravě těstovin a pizzy. V mikrotenovém sáčku vydrží v chladničce i několik dní.

"Kuře na bazalce". Na pánev s rozpáleným olivovým olejem vložíme na kousky pokrájené kuřecí maso, necháme "zatáhnout", přidáme sůl, kari, barbecue dobře promícháme a necháme tak 15 minut dusit přiklopené pokličkou-podlévat netřeba, pustí dostatek šťávy samo. Těsně před koncem, aby nevyprchalo aroma, zasypeme lístečky bazalky a promícháme.

Citronellová tráva - Cymbopogon citratus

Stanoviště a pěstební substrát  
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Citronellovou trávu lze úspěšně pěstovat na zahradě, ale také v bytových podmínkách.  

Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  
 
Přesazování  
Citronelová tráva vyžaduje každoroční přesazování do většího květináče. Při přesazování je nutné dbát na to, aby se neporušily kořeny.  
 
Množení  
Citronela se množí vegetativně, dělením trsů. Ve sklenici vody necháme zakořenit čerstvou lodyhu, odlomenou od matečné rostliny. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme ji do zeminy v kořenáči. Semen tvoří velmi málo. Vysazujeme je v únoru, nebo začátkem března. Semena po výsevu nezakrýváme, klíčí na světle.  
 
Přezimování  
Citronellová tráva by měla přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 10°C) a při omezené zálivce.

 
Účinky pro naše zdraví  
Citronelová tráva obsahuje citral, nerol, limonen, linalool a geraniol, které účinně působí při žaludečních potíží a nevolnostech, upravují hladinu cholesterolu, také usnadňují trávení. Čaj z citronové trávy osvěžuje a podporuje schopnost koncentrace a myšlení. Zevně působí při svalových bolestech, na rány a otoky.  

Estragon - Artemisia dracunculus

Pěstování
Pěstování estragonu neboli pelyňku je možné během celého roku. Rostlina potřebuje slunečné až polostinné stanoviště. Estragon je mrazuvzdorný až do teploty -25°C. Klíčení potřebuje teplotu 20°C a trvá 2 - 8 týdnů. Půda by měla být lehká a suchá. Výsadbu provádíme na 30-40 cm od sebe. Během podzimu ještě více redukovat. V zimě chráníme slámou nebo podobným materiálem. Estragon lze pěstovat v bytě. Listy sklízíme kdykoliv, ale hlavně ke konci léta. Při sběru celé nati odřezávejte jen dvě třetiny lodyh, aby rostlina mohla obrazit.  

Stanoviště a pěstební substrát  
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Estragon lze úspěšně pěstovat na zahradě, ale také v bytových podmínkách.  
 
Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. Estragon je náchylný k houbovým chorobám - nekropíme jej proto na listy.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě. 
 
Přesazování  
Estragon vyžaduje každoroční přesazování do většího květináče. Při přesazování je nutné dbát na to, aby se neporušily kořeny. 
 
Množení  
Estragon se množí vegetativně, dělením trsů. Ve sklenici vody necháme zakořenit čerstvou lodyhu, odlomenou od matečné rostliny. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme ji do zeminy. 
 
Přezimování  
Estragon by měl přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 10°C) a při omezené zálivce. 
 
Použití
Estragon je důležitá součást kořenných směsí. Rozdrcenými listy se zdobí saláty, lehké polévky, rajčata, omelety i míchaná vajíčka. Zhotovuje se z nich bylinkové máslo, používá se k řízkům, kotletám a grilované rybě.
 
Listy estragonu obsahují jód, minerální látky a vitaminy A a C. Nálev z kozatce může povzbudit chuť k jídlu a podpořit dobré trávení, nebo může sloužit jako obecné tonikum. Žvýkání čerstvých listů osvěžuje dech a působí jako uspávací prostředek. Rozžvýkání listů před spolknutím nepříjemně chutnajícího léku zakryje jeho chuť. Nálev uleví při žaludeční nevolnosti, nadýmání, žaludečním kataru, škytavce, revmatismu, dně, zánětu kloubů a bolesti zubů.  
Pití čaje před spánkem pomůže proti nespavosti. Působí také jako diuretikum, protože podporuje činnost ledvin a pomáhá vyvolat menstruaci. O francouzském estragonu se říká, že působí jako antioxydant a má antifungální účinky.  

Eukalyptus – Plectranthus

Vhodné stanoviště  
Eukalyptus je náročný na světlo, proto mu vyhovují okna obrácená k jihu (případně je můžeme pěstovat na východních, jihovýchodních a jihozápadních oknech).  

Teplota  
Rostlinám se daří, pokud je teplota v místnosti mezi 20 až 28 °C. V době růstu těchto rostlin by neměla teplota klesnout pod 18 °C.  

Zálivka  
Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. Pokud rostlinu málo zaléváme, vadne, listy zasychají a rostlina postupně odchází. Příliš vody škodí kořenům, které v květináči tlí a odumírají. Listy začnou žloutnout a opadávat.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva pro pokojové rostliny, které zředíme ve vodě.  

Pěstební substrát  
Pěstební substrát by se měl skládat z 1 dílu lehké drnovky, 1 dílu listovky, 1 dílu rašelinového substrátu, 1 dílu humusu a 1 dílu písku.  

Přesazování  
Eukalyptus vyžaduje každoroční přesazování do většího květináče. Při přesazování je nutné dbát na to, aby se neporušily kořeny.  

Množení  
Eukalyptus množíme semeny, které vysazujeme v únoru, nebo začátkem března. Vyklíčená semena jsou viditelná už do jednoho týdne.  

Vzduch  
Nedostatek vzduchu v oblasti kořenového systému rostlin může být způsoben častým zaléváním. Dostatečný přívod vzduchu zajišťujeme rostlinám větráním místností. Za chladného počasí je však třeba větrat opatrně.  

Choroby a škůdci  
Rostlina je chorobami a škůdci napadána minimálně. Eukalyptus se často používá jako odháněč komárů, much a molů.  

Tvarování eukalyptu  
Eukalyptus hojně obrůstá, rostlině svědčí zaštipování do tvaru koule.  

Účinky pro naše zdraví  
Mexický eukalyptus (lidově zvaný „Rýmička"), je pokojovou rostlinou vhodnou pro alergiky. Je účinná při rýmě a nachlazení (doporučuje se inhalovat aromatické látky z pár lístků rozlámaných v ruce), vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z listů mírně dezinfikuje drobné ranky a spáleniny.  

Kopr vonný - Anethum graveolens

Pěstování  
Kopr je jednoletá bylina a rostliny z prvních jarních výsevů přinášejí semena v témže roce na podzim. Kopr je jednoletý, ale sám se vysemení, a tak není s jeho množením problém. Svědčí mu v úrodné půdě a na slunečných místech. Kopr lze pěstovat i v bytě nebo na balkoně.

Pěstování kopru je velmi jednoduché. Rozmnožuje se semenem, které mělce vyséváme do řádků širokých od 10cm do 30cm podle toho, zda chceme získat mladou nať, nebo stonky se semenem k nakládání. Je třeba jej dobře zalévat.  

Všechny nadzemní části kopru jsou aromatické, avšak nejjemnější a příjemně nakyslou vůni a chuť mají především dlouhé nitkovité úkrojky mladých listů. Abychom měli na zahrádce po celý rok čerstvou koprovou nať, vyséváme ho postupně od března do konce července. Za 6 týdnů po výsevu již můžeme sklízet nať.

Použití
Ke kořenění se používají mladé listy i plody, popř. celé nezralé okolíky. Ty přidáváme do nakládaných okurek, zelí a cibule. Zvláště dobře harmonizuje aróma kopru s mléčnými omáčkami a polévkami, tvarohem a máslem nebo kyselými zálivkami salátů. Právě tak je možné jej používat ke kořenění syrové zeleniny a vařeného masa a ryb. Velmi chutným a jednoduchým pokrmem jsou vařené nové brambory či zelené fazolové lusky s koprem. Pro jeho typickou a osvěžující vůni ho zpravidla nekombinujeme s jiným kořením.

Pro zimní období nakládáme nať do octa či soli, můžeme ji i mrazit a sušit - v temnu a suchu při teplotě do 40°C. Sušený kopr se uchová v dobře těsnících nádobách.  

Jedinečnou vlastností kopru je odolnost vůči nízkým teplotám a tolerance ke krátkému dni, takže je možné jej rychlit již z nejčasnějších jarních výsevů.  
 
Žvýkání zralých semen kopru, která obsahují vápník, fosfor, silice a jiné minerální látky, pomáhalo trávení při bohaté hostině  

Výsev  
Kopr lze vysévat od dubna do července přímo do volné půdy. V řádcích vzdálených  20 cm vysévejte nahusto, dorůstající kopr pak můžete protrhávat na sklizeň nati podle potřeby.  

Tato nenáročná bylina roste dobře v běžné zahradní zemině. Příliš těžké a přemokřené půdy zpomalují růst, rostliny jsou nestejnoměrné a podehnívají. Slunná poloha bez větru a přiměřená zálivka je to pravé, co kopr potřebuje.  

Rostlina si uchovává klíčivost minimálně 5 let a spolehlivě se vysemeňuje na místech, kde jste ji pěstovali. Přihnojováním během vegetace není nutné.  

Sklizeň téměř po celý rok
Vegetační doba této bylinky je 65 – 75 dnů, postupným výsevem docílíte prakticky celoroční sklizně. Pro zelenou nať se sklízí rostliny o výšce kolem 20 cm, vyšší (a kvetoucí) se nechávají jako koření do zavařovaných zeleninových směsí.  

Okurky, salát a zelí lépe prospívají ve společnosti kopru – rostliny jsou zdravější a mohutnější. Pouze vedle fenyklu jej nepěstujte, oba pak ztrácejí své typické aroma. Polovyzrálé květenství kopru přidejte k nakládaným okurkám. Kopr se hodí i do zelného a hlávkového salátu.
Vysoce aromatické velké květenství obohatí nakládané okurky či květák. Vzniklá příchuť bude výraznější než z listů, ale jemnější než z nati  

Jedna rostlina – jedna větvená dutá lodyha. Z ní vyrůstají vonné, hluboce niťovitě dřípené listy  

Jak využít sklizenou nať
Čerstvý kopr vydrží několik dnů, dáte-li nať do sklenice s vodou jako do vázy. Volně tak, abyste kopr nepřimáčkli, ji překryjete místo víčkem mikrotenovým sáčkem a uložíte do lednice. Kopr zabalený v alobalu a ještě uzavřený v sáčku z mikrotenu vydrží čerstvý až měsíc. Listy můžete mrazit do ledových kostek, zavářet do octového nálevu nebo sušit.  

Při sušení dodržujte teplotu do 35°C, aby listy nezhnědly a nezhořkly. Při sušení bez sušičky svazečky obracejte a prohlížejte, aby kopr nezahníval nebo neplesnivěl. Drobně nasekané listy lze případně naložit do soli.  

Pro chuť, pro krásu a pro zdraví
V kuchyni kopr obohatí tvarohové pomazánky, bylinková másla, koprovku či kulajdu, grilovaná jídla i vaječné pomazánky.  

Rozdrcená a vyluhovaná semena přidaná do koupele podporují růst nehtů a zpevňují je, žvýkáním semen docílíte aromatického dechu  

Kopr má i léčivé účinky - působí proti nadýmání, močopudně, proti škytavce a celkově uklidňuje. Obsahuje éterické oleje, vitamíny C a A, minerální látky. Pomáhá při žaludečních potížích, špatném trávení, nespavosti a kolice.  

Recept na koprovou vodu
13 rozmělněných semen kopru svařit ve 225 ml vody, nechte ustát do vychladnutí a slijte. Podávejte dospělým 15 ml a dětem 5 ml koprové vody proti uvedeným potížím.

 

Koriandr – Coriandrum sativum

Pěstování koriandru ze semen
Semena koriandru sejeme od jara do podzimu. Mají obvykle dobrou klíčivost. Chceme-li používat listy, můžeme je vysévat hustě. Pokud chceme bylinku pěstovat zejména na semeno (semena koriandru jsou silně aromatická a na rozdíl od listů nasládlá, podrcená či celá se přidávají do slaných omáček, sladkých jídel a dezertů, především pečiva jako jsou sušenky, a do domácího chleba), vyséváme semena na záhonech do řádků. Po vzejití semen mladé bylinky vyjednotíme. Semeny se koriandr množí snadno, klíčení urychlíme 2-3 denním máčením ve vlažné vodě či heřmánkovém nálevu, který je navíc posiluje a chrání proti plísním. Semena koriandru vyklíčí za 20 dní.  

Pěstování koriandru
Dbáme na pravidelnou zálivku a hnojení. Koriandr zaléváme odstátou vodou pokojové teploty do misky. Přihnojujeme jednou za měsíc tekutým organickým hnojivem. Dbáme, abychom nepřemokřili půdu a nezpůsobili hnilobu kořenů.

Sklizeň koriandru
Koriandr pěstujeme pro jeho listy a semena. Semena koriandru sklízíme vyzrálá, po zhnědnutí. Chceme-li zvýšit jejich kvalitu před použitím v kuchyni, necháme je několik týdnů a měsíců dosušit. Listy koriandru sklízíme dle potřeby. Přes zimu můžeme uskladňovat nasekané zmrazené.

Škůdci koriandru
Pokud pěstujete koriandr na záhonu, můžou jej napadnout mšice. Nepoužívejte chemii, pokuste se je spláchnout vodou. Svilušky pro změnu napadají bylinku pěstovanou doma. Postavte koriandr na čerstvý vzduch, svilušky bylinku samy opustí.

Příznivé účinky pro naše zdraví  
Listy koriandru jsou bohaté na vitamin A, B1, B2, C, silice, třísloviny, linalon, mastné oleje, kumaríny (nesmí ho užívat proto lidé s poruchami srážlivosti krve), geraniol, geranylacetát, gamma-terpinen a železo. Koriandr zvyšuje chuť k jídlu, podporuje tvorbu žaludeční šťávy, podporuje trávení, mírní křeče a zastavuje větry. V lidovém léčitelství se používá koriandr proti červům a jako součást mazání proti revma a bolestem kloubů.  

Koriandr v kuchyni
Koriandr má četné využití v asijské kuchyni. Čerstvé listy jsou výtečné do orientálních pokrmů z masa, především dušených, jako přísada čatní, polévek, restované zeleniny. Abychom koriandr neznehodnotili a neztratili cenné látky, přidáváme jej až na konci tepelné úpravy nebo jako ozdobu. Koriandr můžeme použít i do sendvičů, na jednohubky a do zeleninových salátů. Semena koriandru působí proti plynatosti, bolestem břicha, odstraňují křeče, mají i mírně antiseptické účinky. Při poruchách trávení lze užívat i nálev ze lžičky podrcených semen. Silně aromatické kořeny jsou po usušení a rozemletí, podobně jako semena, součást indického kari koření.  

Koriandr podporuje tvorbu žaludeční šťávy, čímž příznivě ovlivňuje trávení. Používá se především k nakládání hub a zeleniny (červená řepa a okurky), do chleba, který tak činí stravitelnější, uzenářských výrobků, k přípravě jehněčího, vepřového a hovězího masa či ryb.

Koriandr je vynikajícím kořením k ochucení ryb, zvěřiny, telecího masa a drůbeže. Je vhodný při nakládání hub, červené řepy, zelí, při uzení masa a výrobě uzenin, do omáček a nebo do likérů. Lehce rozemletými semeny zlatohnědé barvy, které voní po švestkách a pomerančích se koření pečivo a sladkosti. Je nepostradatelnou součástí mnoha kořenících směsí (například kari směsi). Čerstvé listy koriandru jsou ideální k zelenině, do polévek, pomazánek, k rybám a do rajské omáčky.  

Pěstujeme koriandr  

Stanoviště a pěstební substrát  
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Při výsadbě musíme dbát na kvalitní drenážní vrstvu (drobný štěrk či střepiny z květináčů), které bylinky chrání před uhníváním kořínků.  

Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za měsíc doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Přesazování  
Koriandr přesazujeme podle potřeby.  

Množení  
Semena koriandru mají obvykle dobrou klíčivost, vyséváme je od jara až do podzimu. Chceme-li používat listy, můžeme je vysévat hustě. Pokud chceme bylinku pěstovat hlavně na semeno, vyséváme semena na záhonech do řádků. Po vzejití semen mladé bylinky vyjednotíme.  

 

Levandule

lehký zásaditý substrát, výhradně slunné stanoviště, malá zálivka

Vysazujeme na slunná místa a do suché půdy. Levandule je suchomilná rostlina.  
Je proto nutné zajistit před výsadbou důkladnou drenáž půdy. Rostliny bez drenáže nejen zahnívají, ale také vymrzají.  
 
Pro bohaté kvetení a pěkný habitus je nutné levandule stříhat. Pravidelně zastřihujeme o  
zhruba jednu třetinu v jarním období, ještě před květem. Můžeme stříhat i na podzim po  
odkvetení, ale hrozí zde následné namrznutí rostliny. Levandule jsou považovány za  
mrazuvzdorné rostliny, přesto je však lepší rostliny na zimu zakrývat chvojím. Samotné  
rostlinky si můžeme před výsadbou buď koupit v zahradnictví, nebo se můžeme pokusit o  
vlastní výpěstky.  
 
Pokud chceme levandule vypěstovat ze semínka, připravíme si do pařeniště  
mírně zvlhčený substrát, kde semínka vysejeme a mírně zatlačíme (půdou už nezahrnujeme).  
Malé rostliny potom přepícháme. Jakmile dosáhnou vzrůstu kolem deseti centimetrů, můžeme  
je sázet do půdy. Spon se pohybuje okolo 40-50 cm. Levandule můžeme také množit řízky,  
které odebíráme na konci dubna nebo v květnu. Zálivka musí být opatrná. Zaléváme pouze  
tehdy, až je substrát úplně suchý.

Při vysazování levandule je třeba najít vhodné stanoviště. Ideální je vložit sazenice levandule na suché otevřené místo, které je vystaveno dostatečnému slunečnímu svitu. Určitě je také vhodné zabezpečit dobrý odtok vody. Půda, do které levandule klademe, musí být spíše suššího charakteru, propustná a vápnitá. Dejte si pozor na příliš mokrý substrát! Levandule se sadí na jaře do nějaké misky anebo truhlíku na jaře a vzrostlé sazenice se následně po dorostení přibližně do 10 centimetrů je třeba je přesadit na otevřený záhon. V květnu se sazenice levandule dávají do sponu pohybujícího se mezi 45 až 60 centimetry, aby vytvořily později živý plot. Levandule se rozmnožují na jaře díky stonkovým řízkům.

Další rady při pěstování levandule
Poměrně důležitou součástí v průběhu růstu je stříhání levandule. K tomu je třeba přistoupit na jaře. Větve se seřezávají za účelem dosažení mohutnějšího květenství. Určitě je třeba přistoupit ke stříhání po odkvětu. Levandule je třeba také kvalitně zazimovat. Při teplotách kolem – 10 stupňů Celsia je nutné rostliny zakrýt slámou anebo chvojím. Nutné je také zahrnutí kořenů čerstvou zeminou. Jestliže se ptáte, která část levandule se sklízí, pak odpověď zní, že mladé listy, Právě z nich poté vzniká vonný prášek, který se dále zpracovává.

Kdy levandule sklízet a které části lze použít?
Pěstování levandule je sice zajímavé z pohledu zpestření vaší skalky, nicméně je dobré vědět, kdy levanduli sklízet a které její částí jsou z pohledu užitku ideální. U takových paprik anebo rajčat je jasné, že se sklízí plody, nicméně u levandule je tomu jinak. Sklízí se buď květ, celá kvetoucí nať anebo také samostatně trhané listy. Z výhonků, které jsou vykvetlé a sklizené, se následně lisuje vonný olej. Stříhání levandule, respektive jejího květu, by se mělo provádět těsně před rozvinutím samotného květu. Listy levandule lze sklízet prakticky po celý rok.

Léčivé účinky levandule
Využití levandule je mnohostranné!
Levandule se využívá jako antiseptikum, diuretikum a také sedativum či stomachikum a spazmolytiukum. K léčení se používá vyhraně květ levandule. Z vnitřního použití v domácnosti je třeba zmínit hlavně užívání různých čajů, jejichž je levandule základem. Levandule je schopna uklidnit organismus, a také pomoci od nepříjemných svalových křečí a potíží, které jsou nervového původu. Pomáhá také ženám při menstruačních bolestech a také při potížích se srdcem. Doporučovány jsou například levandulové koupele. Levandule pomůže při oběhových poruchách. Její účinky se určitě také cení při popáleninách anebo špatně se hojících ranách či ekzémech.

Využití levandule v domácnosti
Na prvním místě je třeba uvést několikero využití levandule v domácnosti. Často se dává do různých pokrmů, a to třeba k dušenému masu anebo k rybám. Často se dává také do různých džemů a do kandovaného ovoce. Je třeba použít ale pouze menší množství, jelikož ve větším množství je levandule trpká. V domácnosti umí levandule skvěle provonět celý byt anebo dům. Jinak je schopna chránit skvěle proti hmyzu, a když se zavěsí do skříně, umí dobře odpuzovat moly. K provonění pokojů se levandule mnohdy pálila na mírném plameni, tedy na plotýnce. Často se také sušená levandule dává do pytlíčků, které poté provoní celý byt!

Levandulové sušenky :
1 lžíce sušených levandulových kvítků,
115 g pískového cukru, 1 žloutek z vejce,  
170 g hladké mouky, 150 g másla  
Všechno promícháme a na vymazaný nebo pečícím papírem vyložený plech tvoříme hrudky těsta. Pečeme v troubě na 180°C asi 15-20 minut dozlatova.

Levandulový olej jako velmi dobrá volba
Levandulový olej je skvělou záležitostí nejen z pohledu vůně této skvělé rostliny, ale také z pohledu schopností levandule v oblasti regenerace a léčby některých problémů. Levandule je velmi přínosná zejména při léčení depresí a různých úzkostlivých stavů. Zapomenout nemůžeme ani na vnitřní neklid člověka. Květy levandule obsahují spoustu látek, které také pomáhají k mnohem důkladnější a rychlejší regeneraci organismu jako takového.

Na rány a popáleniny určitě pomůže

Levandulový olej na masáže a další využití levandule  

Mimo velmi dobrých regeneračních vlastností, které již byly jmenovány, je třeba určitě zmínit také výborné účinky při popáleninách. Pokud nejde o popáleniny značného rozsahu, jistě levandulový olej či mast pomohou. Léčit se pomocí levandulového extraktu dají také rozličná drobná poranění.

Co ještě umí levandulový olej?
Pokud se levandulový olej použije na masáže, umí uvolnit celé tělo tak, že se člověk bude cítit naprosto svěží. Zapomenout určitě nelze ani na migrény a nespavost. Mimo jiné také masti s obsahem levandule anebo různé olejíčky umí pomoci při bolesti rozličného původu. Jinak také samotná vůně levandule umí dost dobře odehnat dotěrný a nepříjemný hmyz. Oleje mohou používat lidé bez jakéhokoli věkového omezení.

Libeček - Levisticum officinale

Libeček lékařský má v oblibě polostín a vlhčí stanoviště. Není náročný na půdu ale je vděčný za dobře zkypřenou hlinitou půdu s dobře proleželým kompostem nebo chlévskou mrvou ve druhém sledu. Je vhodné ho vždy na jaře přihnojovat a to ledkem ( síranem amonným ), superfosfátem a draselnou solí v poměru 1 : 2 : 2 v tekuté formě zálivkou.
Lze jej pěstovat z přímého výsevu, z předpěstovaných sazenic i vegetativně odřezky. Porost libečku lze založit přímým výsevem na podzim ( září až říjen ) do řádků 60 cm od sebe a po 4 - 5 semenech do hnízda na vzdálenost v řádku 45 cm. Semeno klíčí pomalu ( až 1měsíc ). Na jaře se z podzimního výsevu nechávají v hnízdech jen nejsilnější jedinci, kteří vytváří přízemní listovou růžici.
Libeček lze vysévat také na jaře od poloviny března do poloviny května, ale s nižší kořenovou úrodou. U přímého výsevu lze počítat se 100 g osiva na ar.
Duté květní lodyhy, které rostliny vyženou druhým vegetačním rokem se musí blízko u kořene vyřezat. Oddenek se sklízí v září až říjnu. Zaměříme-li se na pěstování libečku pro list, pak zavedeme kulturu jako trvalou. To znamená, že v prvním roce sežínáme v červenci až srpnu přízemní listovou růžici. Po sklizni natě libeček přihnojíme dusíkatým hnojivem a porost proplečkujeme. Stejný postup pak provádíme ve druhém a dalším roce. U dobře založené a hnojené kultury můžeme po dobu až pěti let sklízet třikrát do roka nať nebo list.

Libeček má močopudné účinky, povzbuzuje vylučování trávících šťáv a mírní bolesti při nadýmání. Užívá se při zánětu močových cest. Taktéž pro povzbuzení tvorby žluče. List libečku je vynikajícím kořením do polévek a omáček.
Sesychací poměr je : 3 : 1 nať, 5 : 1 kořen.

Majoránka zahradní - Majorana hortensis

Stanoviště a pěstební substrát  
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Majoránku lze úspěšně pěstovat na zahradě, ale také v bytových podmínkách. 

Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Množení  
Majoránka se u nás vysévá každým rokem z jara. Vhodný termín výsevu je od března do dubna. Semena lehce přitlačíme do půdy, nezasypáváme je vrstvou zeminy. Za 2 až 3 týdny rostlinky vyklíčí.  

Účinky pro naše zdraví  
Majoránka je vhodnou bylinou k utišení nervové soustavy při rozčilení, nervozitě, stresu, migrénách a při nespavosti. Podporuje trávení, tlumí nadýmání, uvolňuje křeče v břiše, zlepšuje činnost žaludku a střev. Dokáže tlumit bolesti při menstruaci, podporuje tvorbu mateřského mléka a jeho vylučování. Má protizánětlivé a desinfekční účinky. Je možné ji využít i zevně jako kloktadlo nebo jako součást obkladů a koupelí léčících ekzémy a záněty kůže. Je také močopudným a potopudným prostředkem. K inhalaci se připravuje proti rýmě, prochladnutí, astmatu a senné rýmě. Mast z majoránky je výborná na nehojící se rány.  

Čaj z majoránky  
2 čajové lžičky majoránky přelijeme 200 mililitry vroucí vody a necháme 15 minut ustát. Pijeme 1 šálek denně při trávicích těžkostech, migrénách a bolestech hlavy a pro uklidnění.  

Mast z majoránky  
Asi 30 gramů rozdrcené sušené nati majoránky naložíme do 1/2 litru kvalitního oleje a necháme ve tmě stát asi 14 dní. Poté olej slijeme a přecedíme. Olejem mažeme namožené končetiny, záda a při bolestech hlavy čelo.  
 
Majoránka v kuchyni  
Majoránka se skvěle hodí k ochucení omáček, polévek, bramborových a masitých pokrmů. Je vhodná i pro ochucení gulášů. Čerstvá majoránka se hodí do zeleninových salátů nebo na přizdobení pokrmů. Majoránku přidáváme až na konci vaření, nebo rovnou do hotového pokrmu. Po delším vaření majoránka hořkne a jídlo kazí.

Máta peprná - Mentha piperita

Stanoviště a pěstební substrát  
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Pěstovat ji můžeme na zahradě i v domácích podmínkách.  

Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Přesazování  
Mátu přesazujeme podle potřeby.  

Množení  
Máta se množí vegetativně - částmi rostlin, které necháme zakořenit ve vodě. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme je do zeminy. Další možností množení vzrostlých rostlin je rozdělením kořenů. Můžeme jej množit také semeny, tento způsob je časově náročnější. Vysazovat ji můžeme na jaře v březnu až dubnu, ale i na podzim v září.  

Přezimování  
Máta by měla přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 10°C) a při omezené zálivce.  

Choroby a škůdci  
Máta je náchylná na onemocnění rzí mátovou. Při výskytu této nemoci, by se měla celá rostlina spálit.  

Účinky na naše zdraví  
Máta peprná obsahuje silice (ve kterých je přes 50% mentolu), estery s kyselinou octovou, třísloviny a hořčiny. Díky svému složení mírní křeče a napětí svaloviny střevní stěny, zlepšuje žaludeční nevolnost při kocovině, zastavuje zvracení, léčí koliky a nemoci střev, pomáhá rozpouštět žlučové kameny. Podporuje vylučování žaludečních šťáv a žluče, čímž zlepšuje trávení a zmírňuje nadýmání. Odvar z listů máty lze použít při bolestech zubů a dásní.  

V kuchyni  
Mátu můžeme v kuchyni používat jak čerstvou, tak i sušenou. Hodí se k nejrůznějšímu ovoci, do ovocných salátů, nápojů (používá se do velmi oblíbeného nápoje Mojito), desertů či pudinků. Velmi chutný je také mátový čaj. S jiným kořením mátu obvykle již nekombinujeme.  

Oregáno - Origanum vulgare
Dobromysl (Oregáno) miluje teplé, slunné místo. Bylinky v zimě venku, chraňte proti mrazu.

Dobromysl v květináči nebo v balkónovém truhlíku, zaléváme pravidelně. Na zahradě je to zapotřebí jen tehdy, nastanou-li sucha. Bylinky v květináčích přihnojujte jednou měsíčně.

Dobromysl obecná (Oregáno) nejlépe roste na půdě suché, chudší. Bylinky v květináčích přesazujte na jaře.

Sklízet můžete po celé léto až do podzimu. Nařežte si také větvičky k sušení. Řežte 5 cm nad zemí.

Množení  
Oregano se množí vegetativně - vrcholovými řízky, které necháme zakořenit ve vodě. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme je do zeminy. Můžeme jej množit také semeny, tento způsob je časově náročnější.  

Přezimování  
Oregano by mělo přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 10°C) a při omezené zálivce.

Příznivé účinky pro naše zdraví
Oregano pomáhá při neurózách, má protikřečové účinky, pomáhá zlepšovat trávení, posilovat chuť k jídlu a působí protiprůjmově. Často je popisován jeho protizánětlivý efekt - jak na kůži a sliznice, tak na dýchací cesty, ale i klouby a zuby. Dobromysl má vliv na akné, alergie, astma, kvasinky a plísně, zácpu, zažívací obtíže, bronchitidu, afty, nachlazení, chřipku, nemoci dásní, bolesti hlavy, postižení parazity, zápaly plic, psoriázu, plísně nehtů či bradavice. Oreganový olej je velmi účinný expektorant, pomáhá uvolnit a vyloučit hlen z dýchacího traktu.  

Oregano v kuchyni  
Jako koření se používají usušené vrcholky mladých výhonků a jednotlivé lístky. Je vhodným kořením do polévek, rybích pokrmů a masitých jídel. Hodí se k sýrovým pokrmům, pizze, ragú a sekané. Pomáhá lépe strávit tučná jídla. Lístky oregana lze sušit. Má široké uplatnění v italské a francouzské kuchyni.

Papričky Chilly

Klíčení semínek

Kdy začít
Sezóna pěstování chilli papriček většinou začíná přibližně mezi prosincem a únorem. Takto brzy je třeba začínat ze dvou důvodů:
Semínka klíčí velmi dlouho, 30 dnů je průměr, doba se liší dle odrůdy, zpravidla čím pálivější, tím exotičtější a tím déle klíčí.
Pěstujeme ve vnitřních podmínkách, takže rostliny nemají tolik světla a my potřebujeme mít připravené rostlinky pro venkovní výsadbu přibližně v květnu.

Kde klíčit - Semínka lze klíčit několika metodami.

V umělém prostředí
Klíčení v umělém prostředí tj. například několik vrstev papírových ručníků či ubrousků je rychlejší a praktičtější pro pozdější přesazení. Na druhou stranu je poměrně náročné na zálivku, protože malý objem umělého prostředí rychle vysychá. Jakmile semínka vyraší, je třeba je přesadit do hlíny.

V hlíně
Klíčení v hlíně pod žádnou nebo malou vrstvou hlíny je pravděpodobně pomalejší, ale není tak náročné na zálivku - hlína si dokáže udržet vlhkost. Mělký květináč s velkou plochou je pro klíčení ideální. Do takového květináče je možné vysít desítky semen a mohou zde projít i prvními fázemi růstu, aby rostlinky zesílily, než se přesadí do samostatných květináčů. Klíčení v jednotlivých květináčích nemá moc smysl.

Prostředí - Co má a nemá vliv na klíčení.

Teplota
Má zásadní vliv na klíčení semínek. Protože jsou chilli papriky tropické rostliny, mají rády teplo. Ideální teplota pro klíčení je 25°C. Ideálním místem pro klíčení je na radiátoru nebo jiném zdroji tepla. Není nad to zapíchnout do hloubky semínek teploměr, aby si člověk udělal představu o teplotě hlíny.

Závlaha
Semínka by měla mít neustále dostatek vláhy. Zalévat je vhodné často, tak aby hlína byla stále mokrá, klidně i více. To platí pouze pro klíčení, v dalších fázích růstu rostliny je přílišné zaléváni nežádoucí - můžou opadávat nedozrálé papričky apod.

Světlo
Nemá vůbec žádný vliv na klíčení. Semínka mohou klíčit i ve tmě, ale jakmile začnou vylézat lístky, je třeba rostlinky přemístit na světlé místo.

Tip
Pro urychlení klíčení je někdy doporučováno namočit semínka na 5 minut do vody, aby nasála vlhkost.

Začátek růstu
Jakmile rostlinky chilli papriček vyraší ze semínek, je třeba jim dopřávat dostatek světla. To může být v našich krajinách trochu obtížné. Rostlinky je vhodné umístit k oknu a umožnit jim načerpat co nejvíce světla. Poloha u okna je velice výhodná - pod okny jsou většinou umístěny radiátory, což je velice praktické, protože semínka mají rády dostatek tepla. Teplota zeminy, ve které jsou papriky zasazeny, by neměla mít méně než 18°C.

Umělé osvětlení
Někteří, většinou zahraniční, pěstitelé používají jako náhradu slunečního světla umělé zdroje světla. Světlo lze pořídít buď speciální pro pěstování nebo lze použít jakoukoliv lampu, kterou seženete v běžném obchodě pro kutily. Vhodným zdrojem světla je klasická zářivka nebo LED žárovka. Klasická zářivka má větší spotřebu, ale je schopná dodat při relativně malé velikosti mnoho světla. LED žárovky mají úžasně malou spotřebu, ale jejich světelný výkon není nijak oslnivý. Pokud ale chcete květinám dopřát dodatečné osvětlení, LED žárovka může být dobrá volba. Vzdálenost osvětlení by měla být 5-25cm od rostlinek.

TIP: “Umělé osvětlení” lze také zařídit přivěšením kusu alobalu za květináč s chilli papričkami. Alobal funguje jako odrazivá plocha pro venkovní světlo, takže rostlinky dostanou více světla. Navíc se tím částečně kompenzuje natáčení rostlinek k oknu za světlem.

První přesazování

Když rostlinkám chilli papriček naroste druhý pár lístků, je čas na první přesazení. Nejlepší pro přesazení jsou květináčky o průměru přibližně 5-10cm. Při při přesazování je třeba dávat velký pozor na kořínky, abychom je nepoškodili. Nejvhodnější je vůbec se kořínků nedotýkat, ale přesadit rostlinku i s kusem původní zeminy. Po přesazení rostlinky přesuneme zpět na světlé a teplé místo.

Thaiská sladká chilli omáčka

Ingredience:

7-10 najemno nasekaných chilli papriček střední velikosti (já použil 8 Cayenne)
1 hrnek cukru
1/2 hrnku vody
1/2 hrnku otca
2 polévkové lžíce najemno nasekaného česneku
1/2 čajové lžíce sladké papriky
1 čajová lžička soli
1 polévková lžíce sójové omáčky
1 lžíce čerstvé limotkové či citronové šťávy

Postup:
Odstraňte stopky chilli papriček. Do malého hrnce vložte papričky, přidejte cukr, vodu, ocet, česnek, sladkou papriku a sůl. Na středním plameni přiveďte směs k varu, potom důkladně promíchejte, aby se rozpustil cukr a sůl a plamen zmírněte. Povařte, dokud směs nezhoustne - cukr začne trochu "karamelizovat" a omáčka by měla mít sirupovitou konzistenci. Dejte hrnec pryč z plamene a přidejte sójovou omáčku a limetkovou nebo citronovou šťávu. Pokud chcete omáčku ještě zahustit, rozpusťte ve vodě trochu mouky (1 polévková lžíce by měla stačit), přiveďte omáčku opět k varu a rozpuštěnou mouku do ní zamíchejte.

Před servírováním zchlaďte na pokojovou teplotu.

 

Paprika sladká - Capsicum annum

Pěstování
Paprika roční je oblíbená zelenina, kterou zná snad každý z nás. Pěstování paprik není zcela jednoduché, ale pokud dodržíme základní pravidla, můžeme se těšit z krásných a zdravých plodů. Paprika je unikátní spalovač tuku.

Umístění
Papriky (Capsicum annuum) vyžadují slunné stanoviště, ne však přímé sluneční světlo. Půda by měla být propustná, dobře zpracovaná s dostatečnou dávkou živin.

Předpěstování sadby paprik
Výsev do truhlíku provádíme v únoru. Papriky po výsevu zakryjeme fólií a udržujeme teplotu 25°C. Až rostliny trošku povyrostou, můžeme z nich fólii odstranit. Při zalévání nesmíme rostlinky přelít. Ve stádiu 2 pravých listů, je nutné, abychom papriky přesadili do květináčů.

Výsadba paprik na zahrádku
Výsadbu paprik na stanoviště provádíme po 15. květnu. Papriky bychom neměli vysazovat dřív, protože hrozí riziko přízemních mrazíků.

Spon výsadby
Nejčastěji používaný spon, při pěstování paprik je 50 x 50 centimetrů.

Závlaha
Velmi důležitá je pravidelná závlaha a dostatečný přísun živin od začátku tvorby plodů. Pro zálivku používáme odstátou, pokud možno vlažnou vodu. Zaléváme ráno nebo večer, nikdy za přímého slunce!

Hnojení
Papriky hnojíme speciálním tekutým hnojivem pro plodovou zeleninu 1x týdně. Největší množství živin rostliny vyžadují při vývinu plodů. Vhodné je také hnojivo CERERIT nebo LEDEK VÁPENATÝ.

Sklizeň paprik
Plody sklízíme, když jsou dostatečně velké a zralé.

Choroby a škůdci
Papriku napadají pouze mšice a svilušky, pokud je rostlina v příliš suchém prostředí.

Zajímavosti
Paprika obsahuje vitamín C, karotenoidy, capsanthin, mastné kyseliny a capsorubin. Pálivost papriky způsobují přítomné capsaicinoidy.

1. Před výsevem kolem 1. února namočíme osivo asi na jeden den do vlažné vody. Po vysetí do směsi výsevného substrátu s hrubším pískem a po zasypání nejvýše 1 cm této směsi, vše přikryjeme papírem asi vrstvou 10 cm nad substrátem. Zalijeme přípravkem Previcur proti padání. Zajistíme teplotu kolem 30° C, aby sazeničky vyrostly do 10 dnů.

2. Přepícháme pevné sazeničky s pravými lístky do truhlíků ve vzdálenosti 5 až 6 cm. Pak můžeme očekávat sazenice 30 až 40 cm vysoké. Pokud se jejich růst zpomaluje, je nutné přihnojovat. Vhodná je teplota nad 20° C.

3. Sytě zelené, pevné sazenice, otužené několik dnů na slunci a větru, dobře prolité, vybíráme z truhlíku i s kořenovým balem. Vysázíme je do dvou vykopaných stružek vzdálených od sebe asi 45 cm, s mezerou mezi dvojřádky asi 80 cm. Stružky dopředu prolijeme, sazenice sázíme do vzdálenosti 40 až 50 cm do sponu. Pořádně zalijeme. V případě chladnějšího počasí několik dní nezaléváme, je-li náhle příliš horko, zaléváme nebo rosíme tak, aby neopadávaly dolní listy.

4. Když sazenice povyrostou a začnou kvést, vylomíme první květ či malý plod, sdrhneme přízemní listy i s malými přebytečnými odnožemi. Polovinu chodníkové mezery přikopčíme jednomu řádku, polovinu druhému, totéž v dalších mezerách. Zalijeme. Pak zaléváme a přihnojujeme jen do vzniklých stružek.

5. Kvetoucími rostlinami alespoň jednou za dva dny zatřeseme, abychom zajistili co nejlepší opylení a tím velké plody. Odkvetlé lístky setřeseme, aby na rostlinách neplesnivěly. Dobře větráme. Malé plody mířící do porostu vykloníme nejlépe odpoledne ven z větví, aby narostly souměrné, nezdeformované.

6. Rozlámání rostlin s násadou velkých plodů zabráníme nejlépe tak, že mezi krajní (pevné, alespoň metr vysoké) kolíky vypneme drát v takové výšce, aby se neulomily boční větve. K drátu postupně tenkým provázkem přivazujeme jednotlivé sazenice tak, že je vodorovně provázkem obepneme a mezi sazenicemi vždy uděláme uzel. Tím drží ve dvou místech. Při nárůstu porostu přidáváme další drát a podle potřeby provážeme.

7. Zaléváme raději do větší hloubky a méně často. Při kapénkové zálivce udržíme nakypřenou zeminu. Při dozrávání plodů zálivku omezíme, vylomíme střední malé větvičky, aby nočním chladem zapocené plody rychle oschly, nepraskaly a nehnily.

8. Udržujeme čistou okopanou půdu bez trávy. Často obracíme listy a kontrolujeme nástup škůdců, mšic, svilušek, housenek atd. Před jarními i podzimnmi mrazíky uchráníme porost přikrytím netkanou textilií.

9. Ošetřujeme okamžitě. Zpočátku dlouhodobě účinnými prostředky, při sklizni krátkodobými. Otrháme zásobu plodů, abychom znovu sklízeli za několikrát delší dobu, než byl účinek prostředků. Postřiky střídáme.

10. Jako základní hnojení je velmi vhodné zapravit do půdy vyzrálý kravský hnůj, popřípadě jiný dostupný humusovitý materiál. Později přihnojujeme podle barvy a velikosti listů. Malé žlutozelené svědčí o slabé výživě, sytě zelené rovné listy odpovídají přiměřenému hnojení. Příliš tmavé a v žilkách deformované ukazují přehnojení zvláště dusíkem. Hnijící mladé plody jsou důsledkem nedostatku vápníku.

 

Pažitka

Pažitka potřebuje slunce nebo polostín, výživnou, vlhkou a dobře propustnou půdu. Potřebuje slunné vzdušné polohy, nevadí jí lehčí půda s dostatkem dostupného vápníku.
Květy musíme odštipovat, aby se rostlina příliš nevysílila. Po odkvětu nať ztrácí své aroma a měli bychom ji seříznout krátce k zemi, aby mohly dorůst nové zelené výhonky. Na jaře rostlinu co nejdříve seřízneme. Pokud ji zakryjeme na jaře a na podzim ochranou fólií, můžeme období sklizně prodloužit až o devět měsíců. K sušení se pažitka příliš nehodí, protože sušením ztrácí své aroma, můžeme ji ale skladovat mraženou.  
 
Množení:  
Na jaře, v dubnu a v květnu, vyséváme, na podzim, v září a v říjnu, nebo jaře množíme dělením kořenů. Pažitku množíme vegetativně dělením trsů od dubna do srpna. Nové trsy mají být minimálně 2–3 cm velké. Sázíme je do sponu 30–40×15 cm. Výsevy se provádí do skleníku v srpnu a sadbu na trvalé stanoviště provedeme v březnu příštího roku. Druhá možnost je provádět jarní výsev v únoru do skleníku a už v dubnu vysadíme rostliny ven. Stejně tak se může provést přímý výsev v květnu. Výsevy podzimních kultur se provádí od poloviny února do poloviny března do skleníku a v polovině června sazenice vysazujeme na záhon. Sklízíme v říjnu nebo v listopadu. Protože se běžně pěstuje na jednom stanovišti i několik let, je třeba počítat s tím, že pažitka může kvést a protože jsou květní stonky dřevnaté, je možné je odřezávat a ke konzumaci odebírat pouze jemné listy. Závlaha většinou nebývá nutná.

Konzumní částí je nať, která je bohatým zdrojem vitamínu C, A, B1, B2 a minerálů jako draslíku, vápníku a bioflavonoidů. Její konzumace posiluje imunitu díky příjmu vitamínů, povzbuzuje chuť k jídlu a má mírné protizánětlivé účinky.

Pažitka má jemně pikantní chuť, listy pažitky nadrobno nakrájené lze použít ke zdobení pokrmů, k dochucení másla, tvarohu a pomazánek, na brambory, vejce, ryby, na remulády a omáčky. Vhodná je i do zeleninových salátů a jiných studených pokrmů.

Petržel - Petroselinum crispum

Pěstební stanoviště a nádoby  
Vhodné pro pěstování petržele je slunné, případně polostinné stanoviště. K pěstování můžeme použít různá korýtka, bedýnky nebo květníky ze dřeva či plastu. Pro pracovně vytížené pěstitele jsou jako stvořené samozavlažovací truhlíky. Poskytují dostatečnou vlahu pěstované zelenině delší dobu.  

Pěstební substrát  
Půda by měla být kyprá, s dostatečným množstvím organických látek a živin. Využívá se kompost s rašelinou v poměru 1:1 nebo hotový substrát určený pro zeleninu.  

Zálivka a hnojení  
Během vegetace vyžaduje petržel pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Množení  
Petržel množíme semeny, která vyséváme v období od brzkého jara do pozdního léta.  

Sklizeň  
Petržel sklízíme podle potřeby. Můžeme ji sušit i zamrazit.  

Choroby, škůdci  
Petržel je náchylná ke rzi a virovým chorobám.  

Přezimování petržele  
V zimě je třeba petržel zakrýt folií, můžeme ji pěstovat také v bytě. Je lépe ji vysévat každý rok nanovo. Ve druhé roce vykvétá drobnými květy a poté by měla být odstraněna.  

Použití v kuchyni  
Petržel slouží jako zelené koření do polévek, vaječných pokrmů i jako ozdoba pečených masitých pokrmů, salátů a chlebíčků. Přidat ji můžeme i do majonézy. Pokrmům dodá charakteristickou chuť i vůni.

Pravidelnou konzumací čerstvé petržele se čistí a zjemňuje pleť. Podporuje tvorbu krve, je močopudná a čistí krev.

 

Pupečník (Gotu kola) - Centella asiatica

Stanoviště a pěstební substrát  
Pupečník není mrazuvzdorný a proto jej u nás pěstujeme jako pokojovou nebo přenosnou rostlinu. Rostlině vyhovuje slunečné či polostinné stanoviště, nejlepší je východní strana. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Gotu kolu je vhodné pěstovat v závěsném květináči nebo truhlíku.  

Zálivka a hnojení
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Množení Gotu koly
Pupečník množíme semeny, které poměrně dlouho klíčí. Semena můžeme vysévat celoročně. Důležité je, aby byla semena umístěna na světlé a teplé stanoviště.  

Přezimování Gotu koly
Rostlina by měla přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 15°C) a při omezené zálivce.  

Účinky na naše zdraví  
Gotu kola významně přispívá k posílení paměti a zlepšení koncentrace, k regeneraci nervové soustavy, kterou zklidňuje i posiluje. Pomáhá při epilepsii, hypochondrii, předčasném stárnutí a chronické zapomnětlivosti, příznivě působí na pohlavní orgány a močové cesty, kromě toho čistí krev, posiluje imunitu, játra i ledviny. Zlepšuje tonus cév, snižuje horečku, slouží k podpoře hojení vředů. Má antibakteriální a regenerační účinek. Při zevním používání zvyšuje pružnost kůže, pomáhá k hojení ran a léčbě kožních vředů, zánětu žil, aftů a celulitidy. 

Příprava čaje z Gotu koly  
Čaj se připravuje zalitím 1/2 lžičky sušených lístků 250 mililitry vroucí vody, nálev se 10 až 20 minut luhuje a poté scedí. Čaj lze dochutit medem a citronem.

Rozmarýn – Rosmarinus officinalis

Humózní zásaditý substrát, slunné stanoviště, mírná zálivka  

Rozmarýn vyžaduje teplé a celoročně velmi slunné stanoviště, půda by měla být lehká, písčitá, dobře propustná a jen velmi mírně vlhká, přemokření může způsobit hnilobu kořenů a odumření celé rostliny.  Pro lepší odtok vody doporučuji dát na dno květináče drenáž z kamínků. Zaléváme vždy až když zemina vyschne a květináč nenecháváme stát v misce s vodou. V době vegetace je vhodné pravidelné přihnojování. Během léta je možné rostlinu pěstovat venku, protože ale nesnáší teploty pod bodem mrazu (zejména v kombinaci s vlhkem), je nutné ji na zimu přenést domů nebo do chladnějšího skleníku (optimální teplota během zimního období je okolo 10 °C a neměla by poklesnout pod 5 °C). Množí se buď semeny, která se vysévají na jaře, nebo stonkovými řízky, jež se zapichují do písčité půdy. V květináči vyroste zhruba do výšky 30 cm. Vytváří nízké, husté keříky. Venku, na teplém stanovišti orientovaném nejlépe na jižní stranu, může dorůst do výšky 60 cm. Rozmarýn lékařský není mrazuvzdorný. Celá bylinka vydává hlavně ve večerních hodinách příjemnou vůni. Rozmarýn lékařský můžete seřezávat i tvarovat.

Nejhorším nepřítelem rozmarýnu je chladno. Teploty pod bodem mrazu nepřežije. Déletrvající teplota pod 10°C v zimě je pro bylinku kritická.

Brzy z jara je bylinka na chladno a chladné větry obzvláště choulostivá. Obojí špatně snáší i na parapetu.

Bylinka požaduje dostatek světla, což platí i pro přezimování, kdy naopak teplota nesmí být vyšší než 15°C.

Rozmarýn v kuchyni
Rozmarýn se užívá jako koření zejména k masům (zvěřina, skopové, telecí aj.), do polévek, omáček, rostlinných másel, salátů, na pizzu, těstoviny apod. Rozmarýnové silice je možné použít do aromalamp, rozmarýnový olej se přidává do kosmetických výrobků a parfémů. Podrcený rozmarýn v dostatečném množství dokáže celkem spolehlivě konzervovat maso (jeho konzervační účinky se údajně vyrovnají mnohým průmyslově vyráběným konzervačním prostředkům).

Jeho aroma zjemňuje nejen maso, drůbež a ryby, ale i saláty. Několik větviček položených na dřevité uhlí dodá grilovanému masu kořenitou vůni. A vhodíte-li do krbu větvičku rozmarýnu, připomene vám její vůně letní večery.

Rozmarýnem kořeníme polévky, pokrmy z rajčat a lilků, zeleninové saláty, měkké sýry a mleté masové směsi. Je také vhodný ke zvěřině a k ochucení olejů, octů a do těstíček na smažení ryb. Na jeden kilogram suroviny stačí jedna lžička drcených lístků.  
 
Rozmarýnové víno
Nejlepší je ho připravovat z čerstvé drogy, ze sušené to není úplně ono. Nadrobno nakrájený rozmarýn nasypeme do jedné třetiny objemu nádoby, dolijeme červeným bio vínem a necháme stát čtyři týdny na teplém místě. Občas protřepeme. Poté přecedíme. Víno pijeme po malé štamprlce ráno a večer, ne více, ne častěji.

Pro zdraví
Rozmarýn má příznivý vliv na tvorbu žluči, prokrvuje trávicí ústrojí, působí močopudně, zvyšuje snížený krevní tlak (vhodné rozmarýnové víno), vnější použití na revmatické klouby (např. silnější nálev nebo rozmarýnová mast). Rozmarýn se podává samostatně nebo ve směsích (např. s meduňkou, mátou, routou, řebříčkem, hlohem, měsíčkem a jablečníkem). Používá se také jako tinktura, k inhalacím a též jako bylinná koupel (pro koupel odvar). Jemněji působí jako šestihodinový macerát. Není vhodné ji užívat v době těhotenství a kojení, dále při a po zánětlivém onemocnění ledvin nebo jater. Protože působení rozmarýnu je poměrně razantní, tak je nutná zvýšená opatrnost a dodržování receptů. Používá se do aróma lamp a též v kosmetice.

Vytváří keř, který může v přírodě dorůst až do výšky 150 - 180 cm. Jsou známé také poléhavé až převisle rostoucí formy. List je úzký, čárkovitý, tmavě zelený a na spodní straně je porostlý bílými chloupky. Také list je proměnlivý dle variety. Některé mají listy velmi úzké,podobné jehlici, jiné jsou širší. Květy jsou drobné, nejčastěji v modré barvě, ale jsou pěstovány i odrůdy s netradičním bílým nebo růžovým květem.Rostliny se mohou dožívat až 30 let stáří.
 
V našem klimatu je nejjistější pěstovat rozmarýnu jako přenosnou rostlinu. Jsou sice známy odrůdy, které dokáží přezimovat při teplotě do -20°C, ale pouze pokud jsou vysazeny na chráněném stanovišti a v suché půdě, což lze zajistit přikrývkou a odvedením dešťových a sněhových srážek od kořenového balu. Rozmarýna prospívá na slunečném stanovišti, v propustné hlinito- písčité zemině. Pro lepší odtok vody doporučuji dát na dno květináče drenáž z kamínků. Přílišná zálivka bývá velmi často( zejména v zimním období) příčinou odumření kořenů a následně celé rostliny. Proto zaléváme vždy až když zemina vyschne a květináč nenecháváme stát v misce s vodou.V době vegetace je vhodné pravidelné přihnojování. Přezimujeme na světlém místě,kde může teplota poklesnout až na 2°C. Zvláště v této době je nutné zalévat velmi málo.
Velmi dobře se tvaruje zaštipováním výhonků a dobře snáší i řez, pokud není příliš radikální ( starší, dřevnaté větve obrážejí špatně). Je možné pěstování ve tvaru keře, stromku, pyramidy a převisle rostoucí formy vypadají velmi pěkně v závěsných květináčích. Velmi efektně působí zapěstované jako bonsai, protože velmi brzo vytváří silné a rozpraskané kmínky.
Mezi nejčastější škůdce patří molice a někdy bývá napadena padlím.
Rozmarýna byla používána již od dob antického Řecka a Říma a oblibě se těší dodnes. Je to jak pro okrasné účely, ale hlavně pro její využití jako koření a léčivé schopnosti. Listy se používají v čerstvém i sušeném stavu k ochucování pečených mas, polévek, omáček, zeleniny atd. Květy, které mají jemnější chuť se kandují, přidávají do želatin a medu. Ze silice jsou vyráběny inhalační roztoky, masti, šampóny, pleťové vody, parfémy, deodoranty a repelenty proti hmyzu.V lidové medicíně byla rozmarýna doporučována jako stimulátor krevního oběhu, k léčbě astma, revmatismu, nachlazení, bolestí hlavy, nespavosti a nervového vypětí.
V některých částech Evropy je rozmarýna symbolem štěstí, věrnosti a lásky a je používána jako svatební květina, stejně jako myrta.
Může se to zdát neuvěřitelné, ale v Anglii je registrováno více jak 80 odrůd Rosmarinus officinalis, které se liší vzrůstem, listem nebo barvou květu.

Rod Rosmarinus (rozmarýna ) je zařazen do čeledi Labiatae (hluchavkovité) a je reprezentován jediným druhem Rosmarinus officinalis (rozmarýna lékařská). V rámci tohoto základního druhu je však známo mnoho vnitrodruhových taxonů, které byly pro přehlednost pojmenovány odrůdovými jmény, případně jsou označeny místem původu (např. korsická, francouzská rozmarýna apod.). Jejich odlišnost lze zjistit při detailnějším pohledu na habitus rostlin, kdy jednotlivé kultivary mají vzpřímený nebo poléhavý vzrůst ( při pěstování v květináči polopřevislý nebo převislý). Dalším znakem je tvar a barva jehlicovitých listů, které mohou být větší či menší, více zelené či stříbřité, jsou známy také kultivary s náznakem panašování nebo zlatolisté. Odlišnost jednotlivých odrůd je nejvíce patrná v období květu, kdy lze spatřit rostliny s květy od světlé až po velmi tmavě modrou barvu, ale také netradiční bílou nebo růžovou.  
Rozmarýn vytváří polokokeře, vysoké 50 – 200 cm. Pochází z oblasti Středomoří a severní Afriky, kde planě roste na suchých, kamenitých, hlinito – písčitých půdách, plně osluněných. Tato aromatická rostlina je známa již od dob antického Řecka a provází ji mnoho mýtů a lidových pověr. Jméno Rosmarinus pochází z latinského „ros“ (rosa) a „marinus“ (mořský), což připomíná, že rozmarýn roste planě na březích moře ve Středomoří, kde je často pokryta rosou. K modré barvě květů se váže pověst, že když Panna Maria s malým Ježíškem prchala před Herodovými vojáky do Egypta, pověsila svůj modrý plášť na keř rozmarýnu s bílými květy, které do rána zmodraly. Rozmarýna pak byla nazývána „Mariina růže“. Věřilo se také, že rozmarýna roste do 33 let stáří a doroste výšky Ježíše Krista.  
Rozmarýna byla po staletí symbolem štěstí, věrnosti a lásky při svatebním obřadu. Vzpomínku na milované bytosti připomínala při pohřbech a byla používána k balzamování zesnulých. Již Shakespeare se v několika svých hrách zmiňuje o rozmarýnu. Keř vysazený před domem měl chránit obyvatele před čarami a kouzly. Rozmarýna byla součástí „Maďarské vody“ (předchůdce kolínské vody) a byla vytvořena pro uzdravení královny Alžběty Maďarské, která v roce 1235 ochrnula. Využití léčivých schopností rozmarýny byly také zkoumány v souvislosti s Alzheimerovou chorobou.
V současné době je silice využívána pro antibakteriální vlastnosti, k léčbě zažívacích potíží, revmatismu a poruch krevního oběhu, k výrobě inhalačních roztoků a mastí. Tradičně je rozmarýna používána v italské, francouzské, řecké a španělské kuchyni. Dochucují se jí všechny druhy mas, zeleninové saláty, omáčky, džemy, sušenky, chléb, vermut, víno a likéry. Z rozmarýnové silice získávané z listů jsou vyráběny mýdla, šampony, pleťové vody a deodoranty.
Rozmarýna je v oblasti Středomoří pěstována komerčně jako zdroj vonné silice, ale také jako okrasná rostlina. Svým kořenovým systémem zpevňuje svahy, vytváří se z ní živé ploty nebo tvarované solitery. Jelikož rostlina během několika let vytváří silný kmínek s rozpraskanou kůrou, působící dojmem starého kmene, často ji lze vidět zapěstovanou v květináči nebo misce jako bonsaj. V ČR je možné pěstovat rozmarýn jako tzv. přenosnou rostlinu v květináči, nebo otužilejší odrůdy vysazeny do záhonu v zahradě. Oba způsoby mají své pro i proti argumenty a možná úskalí. Základní zásadou je zasadit sazenici do zeminy, která se co nejvíce blíží přírodnímu stanovišti, lhostejno, zda rozmarýn pěstujeme v květináči nebo záhonu. Vždy je prospěšné vytvoření drenážní vrstvy pod rostlinou z kamínků, štěrku, keramzitu apod. Omezí se tak jedno z největších nebezpečí, tedy přemokření kořenového balu, které nejčastěji způsobí úhyn rostliny následkem hniloby kořenů.
Zemina do které rozmarýn vysazujeme, má být zásaditá, propustná, hlinito – písčitá. Přimícháním drobného štěrku a písku vylepšíme strukturu půdy a její propustnost. Vysazujeme-li rostlinu do záhonu, je vždy prospěšné volit chráněné stanoviště (např. u domu, zdi oplocení apod.) , tak aby byla zemina sušší a místo osluněno po většinu dne. Při pěstování v květináči rostlinu umístíme od jara do podzimu na slunečné místo a před příchodem prvních mrazíků ji přeneseme do světlého prostoru s teplotou 5 – 8°C. Během tohoto přezimování je podstatná vyvážená zálivka. Jak je uvedeno výše, přílišná zálivka může rozmarýn zahubit, stejně jako dlouhodobější přeschnutí zeminy. Proto zaléváme tak, aby v podmisce nezůstávala stát voda, substrát vždy před další zálivkou necháme vyschnout.  
Hodláme-li rozmarýnu používat v kuchyni, je vhodné přihnojovat v době vegetace přírodními, organickými hnojivy. Rostlinám zaštipujeme mladé výhony, čímž podpoříme rozvětvení a kompaktnější vzrůst. Příliš staré a dřevnaté větve špatně a pomalu obrůstají, proto je vhodné provádět zpětný řez pravidelně každý rok po odkvětu. Rozmarýn můžeme pěstovat také ve stromkové formě, nejprve na jeden vyvázaný výhon, který později v požadované výšce zaštípneme a zapěstujeme korunku. Rozmnožování je možné řízkováním polovyzrálých výhonů nebo méně používaným výsevem semen.
Rozmarýny by bylo možné rozdělit do několika skupin, dle barvy květů, vzrůstu, velikosti listů a mrazuvzdornosti, což je obsáhlejší téma, takže níže uvedu pouze několik nejdůležitějších zástupců rodu.
Keřovitý vzpřímený vzrůst a květy v odstínech modré barvy mají např. Rosmarinus officinalis „Abraxas“, „Arp“ , „Barbecue“, „Blue Winter“(dobře přezimuje i v našich podmínkách), „Benenden Blue“, „Cisampo“, „Goriza“ „Pyramidalis“, „Sissinghurst Blue“. Odrůdy „Albiflorus“ , „Sissinghurst White“ a „Lady in White“ mají netradiční bílé květy, růžově vykvétá „Majorca Pink“ a „Miss Jesop´s Upright Rosa“.
Poléhavým vzrůstem se vyznačuje R. off. Prostratus, je nabízen hned pod několika jmény, které jsou však synonymy a všechny jsou botanicky zařazeny do skupiny „Prostratus“. Mezi zmíněná synonyma patří R. levandulaceus, R. repens, R. corsicus „Prostratus“.
Odrůdy „Blue Lagoon“ a „ Blue Rain“ vykvétají tmavě modrými květy. Zvláštností jsou kultivary R.off. „Golden Rain“ s nažloutlými listy a „Wilma´s Gold“ , jenž má půdopokryvný vzrůst a takřka citronově žluté listy.  
Nelze než doufat, že rozmarýn či rozmarýna přestane být synonymem pouze pro jeden obecně známý druh a pěstitelé objeví různorodost a krásu této aromatické rostliny.

Saturejka - Satureja hortensis

slunné stanoviště i polostín, mírná zálivka. Charakteristická kořeněnou chutí a vůní připomínající pepř. Obsahuje éterické oleje, třísloviny, slizy, živice, hořké látky.

Saturejce se daří nejlépe v lehké, vápenité půdě v teplé a slunečné poloze.

Volně pěstované saturejky musejí být v našich zeměpisných šířkách chráněny před silnými mrazy vhodným krytem.
 
Saturejka se množí většinou semeny, vzácně dělením trsů. Vysévá se v dubnu a v květnu, nebo též v srpnu přímo na záhon. Jako u všech semen, klíčících na světle, je možné zakrytí nepatrným množstvím zeminy. Na jaře se staré stonky hluboko sestřihují.  
Listy a mladé stonky je nejvhodnější odstřihovat těsně před rozkvětem, neboť tehdy mají nejvíce aroma. Sestřihují se těsně nad zemí a suší se zavěšené, ve svazcích.

Saturejka zahradní (Satureja hortensis) je jednoletá. U nás ji lze úspěšně pěstovat v teplých a středních vlhčích oblastech. Daří se jí na chráněných a slunečných místech. Půdu má ráda humusovou, propustnou, dokonale zahrádkářsky zpracovanou a čistou, bez plevele.

V našich podmínkách se pěstuje v teplejších kukuřičných oblastech z přímé setby na záhon, v bramborářských oblastech z předpěstovaných sazenic. Při přímé setbě ji vyséváme na jaře do mělkých vlhkých řádků, vzdálených od sebe třicet až třicet pět centimetrů. Po výsevu musíme semínka lehce přitlačit. Hustší porost vyjednotíme ponecháním silnějších jedinců na vzdálenost deset centimetrů. V chladnějších oblastech si předpěstujeme v pařeništi sazenice. Semeno vyklíčí asi za čtrnáct dní. Sazeničky vysazujeme na stanoviště do hnízd po třech až čtyřech rostlinkách do sponu 30 x 30 nebo 40 x 40 centimetrů v druhé polovině května. Před výsadbou půdu obohatíme vícesložkovým průmyslovým hnojivem, udržujeme ji vlhkou, aby rostliny dobře zakořenily, plevel vytrháváme. V mnoha domácnostech se saturejka pěstuje v květináčích nebo truhlíčcích za oknem.

Nať saturejky sklízíme obvykle dvakrát ročně. Poprvé na začátku kvetení v červenci až srpnu, podruhé, když ze zbytků nerozvětvujících se lodyh vyrůstají nové výhonky. Sušíme ji v tenké vrstvě nebo v menších svazečcích ve stínu v průvanu a bez obracení. Správně usušená nať si zachovává původní barvu rostliny. Je výrazně aromatická, chuť má ostře kořeněnou, pikantní, štiplavou. Listy oddělené od stonků skladujeme na suchém a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách.

Stanoviště a pěstební substrát
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Při výsadbě musíme dbát na kvalitní drenážní vrstvu (drobný štěrk či střepiny z květináčů), které bylinky chrání před uhníváním kořínků.  

Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za měsíc doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Přesazování  
Saturejku přesazujeme podle potřeby.  

Přezimování  
Saturejka by měla přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 10°C) a při omezené zálivce.  

Příznivé účinky pro naše zdraví
Saturejka se vnitřně používá jako lék na odkašlávání, podporuje trávení a tvorbu potu, příznivě působí při nadýmání, průjmu, zánětech žaludku, při křečích. Je také součástí aromatických koupelí. Kvetoucí vrcholky rostliny působí svíravě a antisepticky.

Saturejka má protiprůjmový efekt a mírné močopudné účinky. Používá se také proti nadýmání a pro podporu chuti k jídlu. Nezanedbatelnou funkci má i při snižování krevního tlaku, je vhodná i pro čištění mastné pleti. Má afrodisiakální účinky.

Jako preventivní prostředek se používá ve formě čaje - 2 čajové lžičky drogy zalijeme 0, 2 litru vroucí vody. Denně můžeme užívat dvě nebo tři dávky čaje během dvou měsíců.

Nálev: dvě polévkové lžíce rozdrcené saturejky zalijeme 0, 4 l vroucí vody a necháme dvacet minut louhovat, přecedíme a užíváme před jídlem třikrát denně v množství 0,1 - 0,2 l.

Používá se k posílení žaludku, omezení nadýmání, proti křečím a jako antibakteriální prostředek. Při bodnutí hmyzem se může nanést ve formě pasty na postižené místo, kde brzy přivodí úlevu.

Využití saturejky v kuchyni  
Používá se čerstvá nebo sušená. Sklízí se v době květu, má příjemnou voňavou a ostrou chuť. Saturejku přidáváme do masových pokrmů, nádivek, luštěnin, zeleninových salátů, kapusty, smetanových omáček a nebo do nakládaných okurek. Velmi chutná je na kuřeti spolu s trochou zázvoru nebo kari.  

V kuchyni ji užíváme do luštěnin, bramborových a zelných pokrmů, salátů, salátových okurek, masových a houbových jídel, uzenářských výrobků, nálevů na zvěřinu, majonéz a různých omáček. Při použití musíme být opatrní, protože její silné aroma může způsobit hořkost pokrmů. Nevaříme ji společně s jídlem, ale přidáváme ji těsně před skončením vaření. Lze jí nahradit pepř a současně má i léčivý účinek. Doporučuje se těm, kteří kvůli dietě pepř nemohou používat.

 

Rostlina s širokým spektrem použití a dlouhou dobou květu. Vhodná do trvalových a bylinkových záhonů a také skalek. Prospívá na slunečném stanovišti v propustné hlinito - písčité půdě. Mrazuvzdornost do - 28 °C (zóna 5).
V kuchyni se používá k ochucení polévek, dušeného masa, ryb, drůbeže, nádivek, pizzy.
Lidové léčitelství využívá saturejku proti nadýmání, jako projímadlo a sedativum.

Přejete si, aby vaše bylinky dobře prospívaly a sklízeli jste bohatou úrodu zdravých aromatických listů bez chemických látek??? Vypěstujte si vlastní "BIO" bylinky za použití osvědčených přírodních hnojiv, která objednáte ZDE.

Co skrývá saturejka?
Rod Satureja patří do čeledi hluchavkovitých ( Lamiaceae) a obsahuje 30 druhů, které jsou domovinou v jižní Evropě, západní Asii a severní Americe. Rodové jméno Satureja je odvozeno od latinského slova „satyrus“. Dle antické pověsti to byla právě saturejka, která dávala satyrům jejich mimořádnou sexuální výkonnost a byla považována za afrodiziakum. Spíše však byla, a stále je doporučována jako bylina podporující dobré trávení, zabraňuje tvorbě plynů v zažívacím traktu, působí proti střevním parazitům. Proto je velmi oblíbeným kořením zejména do těžkých pokrmů z fazolí, tučného masa, vajec, používá se k marinování a přípravě čaje.
Pro pěstování v našich zahradách je vhodná saturejka zahradní ( Satureja hortensis), která je bylinou jednoletou, s možností samovýsevu na stanovišti. Oblíbenější je však velmi podobný, ale vytrvalý druh saturejka horská (S. montana). Vytváří stálezelené keříky vysoké 20 – 40 cm vysoké, hustě větvené, v létě vykvétá světle bílo – růžovými květy. Zajímavostí je zakrsle rostoucí S. montana ssp.illyrica, která dorůstá výšky pouze 10 – 15 cm a vyniká výrazně fialovými květy. Menší vzrůst má také saturejka parnasská ( S. parnassica )s bílými květy, pocházející z hor jižního Řecka (vyžaduje chráněné, sušší stanoviště). Málo známá je Satureja spicigera (syn. repandra), původem z Íranu a Kavkazu, která roste takřka půdopokryvně, velmi pěkná v sušších kamenných zídkách na chráněných místech. Vytváří bohatě větvené keříky s drobnými lístky a velkým množstvím bílých květů.
Výše uvedené druhy saturejky pěstujeme na slunečném stanovišti v zásadité, propustné, hlinito – písčité zemině. Nižší druhy jsou vhodné do skalek i nádob. Vždy však platí, že zemina má být spíše na živiny chudá a sušší. Rostliny dobře reagují na zpětný řez (po odkvětu), kterým podpoříme rozvětvení a úhledný vzhled. Saturejka je nejenom oblíbenou léčivou bylinkou, kořením, trvalkou, ale také medonosnou rostlinou.
Satureja douglasii - lidový název " Indian Mint " byl často překládán jako indická máta, ale správný název je vzhledem k jejímu původu v severozápadní Americe - " indiánská máta ". V anglicky mluvících zemích se jí říká spíše Yerba Buena (původní název města, u kterého byla nalezena) nebo Hierba Buena- (dobrá bylina - ze španělštiny), nebo také "oregonský čaj" , který údajně používali původní obyvatelé Ameriky k přípravě lahodného čaje s mátovou chutí a vůní. Olistěné usušené stonky sbalovali do kuliček a používali jako čaj. V lidovém léčitelství byla doporučována k uklidnění žaludku, ve směsi s petrželí léčí artritidu, zmírňuje bolest, žvýkání listů tiší bolest zubů a dásní, lokálně použitá léčí vyrážky a potničky.V přírodě půdopokryvná, roste jako vytrvalý podrost stromů a keřů.  
Lze ji vysazovat do okenních truhlíků v kombinaci se vzpřímeně rostoucími rostlinami (balzamíny, begonie apod.). Můžeme ji samozřejmě také pěstovat samostatně v závěsném květináči, kdy působí také velmi dekorativně a vytváří 100 - 150 cm dlouhé převisy. Má svěže zelené, lesklé listy a bílé, lehce narůžovělé květy.
Indiánská máta prospívá v polostínu až stínu, v zahradnickém substrátu při běžné zálivce, prospěšné je přihnojování. Je možné ji přezimovat v interiéru na světlém místě, při teplotě 5 - 8°C. Dle přírodní lokality je mrazuvzdorná pouze do -7°C, takže ji pěstujeme pouze jako přenosnou rostlinu.
Závěrem bych si sám odpověděl na otázku v titulku článku. Zmíněné rostliny v sobě skrývají možnost využití pro jejich léčivé účinky, lze je použít jako koření, okrasné a medonosné rostliny.

 

Stevia - Stevia rebaudiana 'Bertoldi'

Pěstování je snadné, stačí větší květináč ø14 cm a dostatek vody a slunečné okno nebo balkon. Půda má být propustná, hlinitopísčitá, méně výživná. Zemina těžká, sléhavá, přemokřená a přehnojená není vhodná, stévie pak trpí houbovými chorobami. Stanoviště volíme slunečné, kdy míra intenzity oslunění je v přímé úměře ke sladivosti listů, která může být až o 50% nižší při pěstování ve stínu. Během vegetace dle potřeby zaléváme, v nádobách je vhodné přihnojení přírodními hnojivy.  
Jelikož stévie vytváří keřík a dobře reaguje rozvětvením, můžeme výhony sestříhávat průběžně dle vlastní potřeby, nebo sklidit celou nadzemní část najednou, před rozkvětem drobných bílých květů, nejpozději však v 1. polovině září. Sklizené listy můžeme konzumovat v čerstvém stavu i usušené. Koncem září ostříhané kořenové baly můžeme vyjmout ze záhonu, založit do vlhké rašeliny a umístit do prostoru s teplotou 5 – 10°C, stejně tak přeneseme rostliny pěstované v květináči a přezimujeme při omezené zálivce. Stévie přezimované při pokojové teplotě vykazují nízkou sladivost listů a trpí nedostatkem světla za příliš vysoké teploty. Přezimuje pouze malé procento stévií a je lépe počítat s nákupem nebo vypěstováním nových sazenic pro opětovnou jarní výsadbu. Rozmnožování je možné řízkováním polovyzrálých výhonů nebo výsevem drobných semen (únor – březen) při teplotě 20°C. Semenáčky musí mít dostatek světla a vyrovnanou zálivku, po zesílení je přepichujeme a dopěstujeme do silných sazenic.

Nadzemní část rostliny na zimu usychá a rostlina přezimuje v kořenech se zemitým balem, který umístíme třeba i do sklepa a udržujeme při teplotě 0 - 10°C. Je lepší loňské uschlé výhony odstřihat až na jaře, když začnou růst nové. Zaléváme pouze tak, aby bal úplně nevyschl. Kořenové trsy je možné na jaře rozdělit.

Sladké látky se tvoří více, když má rostlina dostatek světla a tepla. Z jedné rostliny lze získat až 0,5 kg sušených lístků! Na léto se doporučuje ji dávat ven a na zimu domů. Rostliny lze dobře tvarovat řezem, snadno obrážejí. Listy lze užívat jak v čerstvém stavu tak zmražené nebo sušené.


Stevia v kuchyni
Používají se lístky Stevie a to buď čerstvé, zmražené anebo sušené.  Usušené jsou dokonce sladší, než čerstvé. Při žvýkání vydrží sladká chuť v ústech velmi dlouho. Člověk nemá pocit hladu ani chuť na energeticky vydatnější jídlo. Nejjednodušší použití je vyluhovat 1–2 čerstvé listy, nakrájené na malé kousky, přímo v šálku asi 15 minut s některou z čajových směsí a přikyselit citronem. Stejně se použije i sušený list třeba do ovocných produktů. Lístky se sladí pečené, vařené pokrmy, teplé i studené nápoje, v potravinářství se využívá i při výrobě žvýkaček, zubních past a kloktadel.  

Stévie sladkostí mnohonásobně předčí řepný či třtinový cukr. Navíc steviosid vykazuje nulovou energetickou hodnotu, což ocení právě lidé nemocní cukrovkou. Chutí se mnoho neliší od řepného cukru. Mnozí lidé s nadváhou naopak sladí výhradně tímto sladidlem, protože tak ukojí svou chuť po sladkostech a na vysokokalorické pamlsky oslazené cukrem pak nemají chuť.  

Stevia pro zdraví
Dodá pokrmům či tekutinám potřebnou sladkost  

Pomáhá diabetikům tím že působí jako náhradní sladidlo (diabetes mellitus I. ,diabetes mellitus II.) ale pomáhá při léčení cukrovky ( diabetes mellitus II.)

Urychluje hojení ran a po zahojení nezůstává jizva.

Reguluje baktérie v ústní dutině. Američtí indiáni používali lístky stévie nejen k oslazení nápojů a pokrmů, ale znali i jejich léčebné účinky. Mnohem později vědci zjistili, že tato sledovaná populace z kmene indiánů Guarani téměř netrpí kazivostí zubů, takže mohli potvrdit, že stévie dokáže zničit celou řadu nebezpečných bakterií ústní mikroflóry.

Pomáhá udržovat v rovnováze cukr v krvi a játrech

Prokazatelně snižuje únavu a únavový syndrom

Podporuje dobré trávení, pomáhá bojovat proti obezitě, (účinný pomoník pro ty co mají rádi sladkosti a chtějí snižovat svoji váhu). Ti, kteří toto sladidlo používají, nemusejí tak moc hlídat svoji tělesnou hmotnost.

Pomáhá proti kožním nemocem (akné, dermatitis, ekzém...)

Napomáhá buněčnému metabolizmu, zhutňuje svalstvo, zvyšuje energetické hladiny a mentální aktivitu.

Snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích. Pomoc při odvykání kouření.

 

Tymián – Thymus vulgaris

Suchá propustná půda, přímé slunce i polostín, mírná zálivka

Semena sejeme v březnu až dubnu přímo na místo a do řádků vzdálených asi 40 cm. Semena vložíme jen na povrch půdy a pouze lehce přitiskneme, protože klíčí světlem.

Sazenice můžeme začlenit do skalky. Tymián je malá rostlinka, proto se dá dobře pěstovat v truhlíku, nejlépe za jižním oknem. Po odkvětu musíme rostlinu asi ve třetině seříznout, protože potom zesílí a zkošatí. Pro potřeby jedné rodiny bohatě postačí plocha záhonku 0,5 m x 0,5 m.
Tymián je trvalka. V našich podmínkách však rostlina vymrzá, proto je třeba ho na zimu seříznout a přikrýt chvojím.  
Tymián je na pěstování nenáročný. Pro kuchyňskou spotřebu jsou tyto bylinky nejlepší v létě, když horké slunce povzbuzuje jejich chuť. Ale nenecháme je příliš vyprahnout. Je to také období, kdy můžeme bylinky zastřihnout, tím podporujeme jejich růst. Můžeme být při tom docela smělí. Na tymiánu, stejně jako u dobromyslu, můžeme ostřihat všechny nové oddenky.

Stanoviště a pěstební substrát  
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát.  

Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Přesazování  
Tymián přesazujeme podle potřeby.  

Množení  
Tymián se množí vegetativně - částmi rostlin, které necháme zakořenit ve vodě. Jakmile vyrostou kořínky, přesadíme je do zeminy. Další možností množení vzrostlých rostlin je rozdělením kořenů. Můžeme jej množit také semeny, tento způsob je časově náročnější.  

Přezimování  
Tymián by měl přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 10°C) a při omezené zálivce.  


Využití tymiánu v kuchyni  
Jako koření se užívají čerstvé i sušené listy tymiánu. Můžeme s ním ochutit vepřovou či skopovou pečeni, zvěřinu, telecí maso, různé uzeniny, paštiky, zeleninové polévky, těstoviny, zeleninové saláty, ale také ovocné saláty a dezerty. Je nepostradatelný při přípravě marinád k nakládání masa a na grilování. Velmi dobře se tymián hodí k přípravě pokrmů inspirovaných středomořskou kuchyní. Tymián je součástí tzv. Provensálského koření.  

Používá se při uzení masa, dává do sýrů, sekaných mas, salátů, hrachových a fazolových pokrmů, ke zvěřině, při nakládání okurek, k zelenině, při přípravě ryb a na italskou pizzu. V Německu je v oblibě spolu s bobkovým listem i do kysaného zelí.

Příznivé účinky pro naše zdraví  
Tymián obsahuje poměrně velké množství silice obsahující tymol (až 3,5%), dále pak cymol, karvakrol, a-pinén, linalol, borneol a cineol, 10 % tříslovin, organické kyseliny, hořčiny, saponiny a flavonoidy. Díky svému složení působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu, mírní kašel a působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických bylin, která je účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Z listů tymiánu se připravují tonizující a stimulující čaje. Jako olej pomáhá při bolestech hlavy, kdy se aplikuje masáží.  

Tymiánový čaj  
1 plnou lžíci tymiánu vložíme do hrnečku se 150 ml studené vody a pomalu přivedeme k varu. Poté sejmeme ze sporáku a necháme 10 minut louhovat. Scedíme a osladíme medem.  

Proti vyšlechtěným kultivarům má řidší habitus a rostliny nejsou tak vyrovnané, jako je tomu u řízkovaných. Řezem jej však lze tvarovat a docílit kompaktnějšího růstu. Vyžaduje slunečné stanoviště a propustnou hlinito - písčitou zeminu.
Přejete si, aby vaše bylinky dobře prospívaly a sklízeli jste bohatou úrodu zdravých aromatických listů bez chemických látek??? Vypěstujte si vlastní "BIO" bylinky za použití osvědčených přírodních hnojiv, která objednáte ZDE.

Tymián nebo mateřídouška?
Botanici a zahradníci pojmenovávají příslušníky rostlinné říše pro mnohé záhadnými latinskými názvy, které dávají podnět k otázkám, o jakéže rostlině je to vlastně řeč. Typickým příkladem je rod Thymus, patřící do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Nutno podotknout, že v taxonomii tohoto rodu stále panují nejasnosti, jejichž objasnění brání jeho značná variabilita, ale to je záležitostí spíše botaniků. Většina pěstitelů má problém mnohem jednodušší. Latinský název Thymus jim jasně napovídá, že se jedná o tymián a přitom mají zájem o mateřídoušku. Často je pak nutné vysvětlovat jednoduché rozuzlení této záhady, tedy že Thymus je společné rodové jméno pro mateřídoušku i tymián.
Rod Thymus obsahuje dle některých zdrojů 40 – 50 druhů, dle jiných až 400 druhů, kdy je započítáno i značné množství kříženců. Největší druhovou rozmanitost lze nalézt ve Středomoří, ale tymiány a mateřídoušky jsou rozšířeny v celé Evropě, severní Africe a Americe, Asii.
Stejně jako jiné byliny, tak i zde zejména mateřídoušku provází dlouhá historie jejího používání a je opředena mnoha pověrami. Rodové jméno Thymus je odvozeno od řeckého slova „thumos“ (vůně) , nebo „thymos“ (odvaha). Staří Egypťané používali mateřídoušku k balzamování zesnulých, římští vojáci se koupali ve vodě s mateřídouškou, aby získali odvahu a sílu. Mateřídouška byla první rostlinou uvedenou na středověkém seznamu posvátných magických bylin. Byla používána do kadidla na vykuřování, připravoval se z ní posilující nápoj. Věřilo se, že snítka této byliny zažene noční děsy, pomáhá lidem spatřit skřítky, napomáhá pevnému zdraví a ženy činí neodolatelnými.
V lidovém léčitelství byla a stále je mateřídouška doporučována na léčbu chorob dýchacích cest a trávicího traktu. Zevně užívaná léčí otoky, dermatózy, akné. Silice je součástí léčebné kosmetiky a žaludečních likérů. Zvláště mateřídouška citronová je vhodná k přípravě chutného čaje, polévek, smetanových omáček, sladkých pokrmů a ryb. Listy lze dochutit sýry nebo vařené brambory.
Tymián patří mezi nejstarší užitkové rostliny a první údaje o jeho pěstování pochází z období kolem roku 3000 př. n. l. V lidové medicíně byl hojně doporučován proti mnoha chorobám. Tymiánem byly léčeny choroby dýchacího a trávicího traktu, nachlazení, angína, bolesti hlavy, cukrovka, revmatismus, chudokrevnost, ale také rakovina, bradavice nebo hadí uštknutí. Již staří Řekové znali antiseptické účinky thymolu, který je obsažen v silici z tymiánu. Thymol je dodnes používán ve farmaceutickém průmyslu, kde je přidáván do ústních vod, kloktadel, zubních past a kapek proti kašli.
Mnohem známější je však použití tymiánu k dochucení pokrmů, kdy je zejména v evropské kuchyni takřka nepostradatelným kořením. Středomořská jídla by se bez tymiánu obešla pouze stěží, obsahuje jej proslulý „bouquet garni“ (svazek různých druhů koření). Tymiánem se ochucují např. polévky, omáčky, pomazánky, všechny druhy masa, zelenina, sýry, olivy, pečivo. Zajímavostí je, že tymián neztrácí delším vařením aroma a chuť, jako je tomu u většiny bylinek.
Mateřídouška i tymián nabízí díky své druhové různorodosti nejen užitek, ale také působí velmi dekorativně v zahradních výsadbách, skalkách, bylinkových záhonech nebo nádobách. Zvlášte mezi mateřídouškami můžeme nalézt druhy a kultivary, které jsou půdopokryvné (pouze 5 cm vysoké kompaktní polštáře), jiné vytvářejí kompaktní keříky vysoké 15 – 20 cm, výjimkou není ani pestré zbarvení listů, tzv. panašování, jež vytváří zajímavý barevný kontrast ve výsadbách. Na jaře až začátkem léta se pak můžeme těšit z velkého množství drobných medonosných květů, které mnohdy dokáží překrýt samotnou rostlinu. Jejich barva je dle kultivaru bílá, odstíny růžové až po purpurovou.
Tymiány se nepyšní takovou různorodostí. Kromě přírodních druhů jsou však vyšlechtěny odrůdy, které vynikají velmi kompaktním vzrůstem, nebo záplavou květů. Mateřídoušky i tymiány jsou vytrvalé stálezelené rostliny, z nichž některé kultivary mají zajímavé zimní zbarvení listů, a tím jsou dekorativní i v této době.  
Obecně lze o rostlinách z rodu Thymus říci, že vyžadují slunné stanoviště a na živiny spíše chudou, sušší, hlinito – písčitou zeminu. Neprospívají v půdách těžkých, sléhavých a vlhkých. Nemáme-li na zahradě vhodné půdní podmínky, můžeme je před výsadbou upravit vytvořením drenážní vrstvy z kamínků pod rostlinou a přidáním písku do substrátu.
Po odkvětu je vhodné provést zpětný řez (u keříkově rostoucích druhů) a zakrátit výhony na třetinu délky. Podpoří se tak rozvětvení a pěkný kompaktní vzrůst. Rozmnožování základních druhů provádíme výsevem drobného osiva na jaře do nádoby, nejlépe venku, za přirozených podmínek. Výsev v bytě nebo skleníku nebývá příliš úspěšný, protože semenáčky trpí vysokými teplotami a nedostatkem světla. Jakmile rostliny zesílí přepichujeme je po několika kusech do květináčů, pěstujeme dále a později vysazujeme na záhon. Vyšlechtěné kultivary rozmnožujeme pouze vegetativně, tedy řízkováním nebo dělením trsů (pouze půdopokryvné), čímž zůstanou zachovány typické odrůdové znaky (barva listů, květů, kompaktnost apod). Dělení trsů provádíme v jarním období nebo na podzim. Polovyzrálé řízky odebíráme od jara do konce léta a necháme je zakořenit v písku nebo substrátu pro rozmnožování rostlin.
Jak je uvedeno v úvodu, správné botanické zařazení a pojmenování je předmětem výzkumů a doposud není jednoznačně vyřešeno. Například poslední údaje z Velké Británie ( RHS Plant Finder) popírají běžně používaný název T. × citriodorus s jeho kultivary a tyto rostliny zařazuje do druhu T. pulegioides, případně uvádí pouze odrůdové jméno. Přes tyto nejasnosti a také množství používaných synonym se lze při výběru nejlépe orientovat právě dle odrůdového jména. Níže uvedený sortiment je uveden pod jmény, která jsou používána v současné době v ČR a obsahuje druhy a kultivary, které v našich klimatických podmínkách bez problémů přezimují.
Mateřídoušky: Thymus serpyllum (m. úzkolistá), T.pulegioides (m. vejčitá) – přírodní druhy rostoucí v ČR, keříky 15 - 20 cm vysoké, květ růžový. Přírodnímu druhu T. pulegiodes jsou podobné např. odrůdy T. pul. ¨Tabor¨ a T.pul. ¨Neuchatel¨ - tmavě růžovo- fial. květy. Velmi pěkný je také T. serp. ¨Pink Chintz¨ - poléhavý, sladce růžové květy.
Výrazné citronové aroma listů mají: T. × citriodorus ¨Aureus¨, ¨Bertram Anderson¨, ¨Mystic Lemon¨, ¨Archer´s Gold¨, ¨Golden Dwarf ¨ - keříkový vzrůst, zlaté zbarvení listů, světle růžové květy. T.×citr. ¨Golden King¨, ¨Lemon Variegated ¨, ¨Villa Nova¨ - keříkový vzrůst, žluto- zelené listy, růžový květ.T. × citr. ¨Foxley¨ - poléhavý, půdopokryvný, velmi vzrůstný, žluto- zelené listy, růž. květ. T. × citr. ¨Silver Queen¨, ¨Silver Posie¨ - keříkový vzrůst, bílo- zelené listy (stříbrné) listy, růž. kv. T.×citr. ¨Doone Valley¨- velmi pěkný, půdopokryvný, žluto- zelené listy, atraktivní zimní zbarvení, růž. květ. Atraktivní jsou také T. ¨Hartington Silver¨ - půdopokryvný, kompaktní, drobné krémově- zelené listy, Drobné poléhavé keříky s žlutě panašovanými listy vytváří T.¨Carol Ann¨ . Mezi vzrůstné, poléhavě rostoucí druhy se zelenými listy patří např. T. longicaulis ¨Odoratus¨ - velmi bohatě kvete sv. růžovo –fialovými květy a T. × citr. ¨Typ Lammefjord¨.
Velmi atraktivní jsou kultivary mateřídoušek od druhů T. praecox (m. časná) a T. coccineus, které vynikají velmi kompaktním a nízkým (2- 5 cm) vzrůstem, tvoří koberce a bohatě kvetou. Jsou vhodné na okraje záhonů, do skalek, kamenných zídek a koryt, střešních zahrad a některé také mezi dlažbu, jelikož tolerují pošlap.
Bochánku mechu podobné jsou české kultivary T. praecox ¨Jiskra¨ - fialovo –červené květy, ¨Davídek¨ a ¨Tic Tac¨ - bílé květy. Ze zahraničních odrůd jsou to T. coccineus (často užívané synonymum pro T. praecox ¨Atropurpureus¨, ¨Creeping Red¨, ¨Purple Beauty¨ a ¨Red Carpet¨, které mají výrazné, fialovo- červené květy. Bílými květy vykvétají T. cocc. ¨Albiflorus¨ a ¨Wirral White. Odrůda ¨Bressingham¨ má světle růžové květy a ¨Purple Kiss“ je zajímavá tmavě fialovou skvrnou uprostřed růžových květů. Kultivar ¨Goldstream¨ - kompaktní poléhavé keříky, žluto- zelené listy, růž. květ. Zajímavostí je T. ¨Rasta¨ , velmi kompaktní, listy žluto- zeleně panašované, růžové květy. Efektně působí ve skalkách vzrůstnější a poléhavý T. pseudolanuginosus, jehož tmavě zelené listy jsou pokryty velkým množstvím stříbřitých chloupků, na nichž vynikají sladce růžové květy. Zvláštní pomerančovou vůní listů vyniká T. ¨Orange Spice¨.
Tymiány: Thymus vulgaris (tymián obecný) vytváří 20 cm vysoké dřevnatějící keříky, má tmavě zelené listy a světle růžové květy. Mezi běžnější odrůdy patří např.T. vulg. ¨Deutsche Winter¨ a ¨Tim¨. Velmi kompaktní a bohatě větvené je kultivary jsou ¨Compactus¨, ¨Faustini¨ a ¨Fredo¨. Vynikající aromatická odrůda ¨Duftkissen¨ je pro své kvality patentována. Bohatě kvete a může tak být zároveň ozdobou bylinkového záhonu nebo skalky. Zvláštností je bíle kvetoucí odrůda T. vulg. ¨Albus¨ a ¨Golden Pins¨, jejíž listy mají žluté zbarvení. Mezi tymiány vhodné pro kuchyňské účely lze jistě také zahrnout  
Thymus herba – barona, který je pro zvláštní vůni nazýván ¨kmínový tymián¨ a jeho varieta ¨citrodora¨ s vůní citronu. Rostliny vytvářejí poléhavé výhony nesoucí tmavě zelené aromatické listy a růžové květy.
Tento výběr nejatraktivnějších a zároveň otužilých zástupců rodu Thymus dává jistě tušit, že tyto rostliny nám mohou být nejen k užitku, ale také ozdobou každé zahrady.

 

Vavřín vznešený - Laurus nobilis

Vavřín vznešený - Bobkový list je mimořádně dekorativní a hodí se jako pokojová rostlina do obyváku. Od jara do léta je rostlina obsypána malými kvítky, které nádherně voní.

Pěstovat vavřín ze semen je možné během celého roku. Nejdříve je nutné semena namočit do teplé vody na 48 hodin. Poté jsou semínka připravena k vysetí. Nezapomínáme na dobrou drenáž, můžeme použít perlit. Je to důležité proto, aby semena nesplesnivěla.  

Substrát se semeny udržujeme neustále vlhký, ale ne, aby semena plavala ve vodě.  

Semena sadíme 2 až 3 cm hluboko do zeminy. Rostlině vyhovuje slunečné místo, s teplotou mezi 22° und 28° C. Klíčení semen trvá obvykle 6 týdnů.  

Stanoviště a pěstební substrát  

Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlinito-písčitý pěstební substrát. Vavřín lze úspěšně pěstovat na zahradě, ale také v bytových podmínkách.  


Zálivka  
Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny.  

Hnojení  
V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Přesazování  
Vavřín vyžaduje každoroční přesazování do většího květináče. Při přesazování je nutné dbát na to, aby se neporušily kořeny.  

Množení  
Vavřín vznešený množíme polovyzrálými řízky. Dobře se tvaruje řezem.  

Přezimování vavřínu
Vavřín by měl přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 10°C) a při omezené zálivce.  

Bobkový list v kuchyni  
Bobkový list má výraznou chuť a pernou vůni, jenž se hodí k ochucení dušeného masa, omáček, polévek, ke zvěřině, rybám, pudinkům a rýžovým dezertům. Velmi chutná je kombinace bobkového listu a kari koření. Listy vavřínu můžeme používat čerstvé, sušit a nebo naložit do vinného octa.

Dobře se tvaruje řezem a proto je ve Středozemí používána na živé ploty, stříhá se do tvaru pyramidy, koule nebo je pěstována ve stromkových tvarech. V ČR ji lze pěstovat pouze jako tzv. přenosnou rostlinu - od jara do podzimu v zahradě na slunečném stanovišti a od podzimu do jara na světlém místě s teplotou 5 - 15°C, při omezené zálivce. Zeminu vyžaduje výživnou, hlinito-písčitou a dobře propustnou. Přílišná zálivka zvláště v zimním období může škodit.  
Listy přidané do pokrmů je doporučováno po dovaření vyjmout. Podporují dobré trávení a to zvláště masa. Listy vložené do nádoby s uskladněnou rýží nebo moukou odpuzují moučné moly.

 

Yzop lékařský - Hyssopus officinalis

Stanoviště a pěstební substrát  
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Nejvhodnější je propustný, hlínito-písčitý pěstební substrát. Do pěstebního substrátu je vhodné přidat také jeden díl perlitu, který jej provzdušní. Bylinka je velmi citlivá na mráz.  

Zálivka a hnojení  
Tato bylinka je náročná na živiny a bohatou zálivku, půda by proto nikdy neměla vyschnout. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Nadbytečná zálivka rostlině také škodí.  

V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.  

Přesazování  
Yzop přesazujeme podle potřeby.  

Yzop množíme semenem  

Nejčastěji pěstujeme yzop z předpěstovaných sazenic, které si můžeme koupit v malých květináčcích. Lze jej také vysévat v době, kdy se počasí teplotně ustálí (březen až duben). Vyséváme do truhlíků či květináčů, umístěných na vnitřní straně oken nebo na jiném místě v bytě, kde je dostatek světla a tepla. Semínka zasejeme řídce a jen zlehka prstem zatlačíme. Vzrostlé rostlinky jednou přepichujeme.Při přesazování a prvním přepichování vytahujeme rostlinky zlehka za stonek, abychom nepoškodili kořeny. Přesazujeme je do malé jamky a zeminu kolem sazenice jen lehce přihrneme - nestlačujeme silou!  

Přezimování  
Yzop přezimuje na světlém místě při běžné pokojové teplotě.  

Choroby a škůdci  
Při dlouhotrvajícím chladném a vlhkém počasí trpí yzop plísněmi. V takovém případě je vhodné umístění rostliny na světlejší a teplejší stanoviště.  

Účinky pro naše zdraví  
Yzop napomáhá při léčení poruch zažívání, zvyšuje obranyschopnost a chuť k jídlu. Vonné silice v něm obsažené mají antiseptický účinek. Yzopový odvar pomáhá proti kašli. Nesmí se užívat v těhotenství. 

Yzop v kuchyni  
Používá se jako koření do polévek, omáček, nádivek, pomazánek, vaječných pokrmů, zvěřiny, ryb, ragů, salátů a pokrmů z masa. K ochucení pokrmů se používají jemně nasekané listy yzopu – čerstvé i sušené.

 

Zázvor - Zingiber officinale

Zázvor můžeme pěstovat buď ve skleníku a nebo v bytových podmínkách. Důležité je zakoupit čerstvé oddenky zázvoru, na kterých jsou vzešlé pupeny - takové pupeny můžeme vysazovat do skleníku a nebo květináče.  

Vhodné stanoviště a substrát  
Rostlina nesnáší přímé slunce, proto ji umístíme do stínu. Půda by měla být propustná a dobře zásobená živinami. Velmi důležité je, aby půda byla kyprá a neobsahovala žádné kameny, které by vedly k deformaci oddenků.  

Pěstební teploty  
Zázvor ke svému zdárnému růstu potřebuje vysoké pěstební teploty bez výrazných výkyvů.  

Zálivka  
Zázvor potřebuje dostatek vláhy. Pravidelně zaléváme odstátou vodou pokojové teploty.  

Výsadba zázvoru  
Výsadba zázvoru do skleníku – na jaře sázíme z oddenků připravené řízky s rašícími pupeny těsně pod povrch nakypřené půdy do fóliovníku nebo do skleníku. Na podzim omezíme zálivku a hnojení, zatažené oddenky vybereme a zpracováváme.  

Výsadba zázvoru do květináče - čerstvý, neseschlý oddenek zázvoru, na kterém jsou vidět pupeny vložíme na povrch květináče (pupeny směrem nahoru), který jsme si předem naplnili kvalitním pěstebním substrátem. Oddenek mírně zasypeme, aby nebyl vidět. Poté jej umístíme na teplé a slunné místo. Pravidelně zaléváme. Oddenek vyklíčí za 2 až 3 týdny, poté květináč umístíme na stinné místo.  

Upozornění: Po několika měsících začne zázvor schnout – nemusíte se ovšem ničeho obávat, protože v tuto chvíli můžete oddenek vyjmout, část sníst a část znovu zasadit.

 

Ananas
Nejnáročnější bude pěstování ananasu, i když začátek vypadá jednoduše.
1. Stačí vybrat plod se zdravými listy včetně střední růžice, seříznout ji, pochutnat si na sladkém plodu, nechat růžici 14 dnů zaschnout a pak ji zasadit do směsi rašeliny a písku.  
2. Květináč postavíme na světlé a suché místo a rostlinku mírně zaléváme. V zimě se hodí i radiátor. Ananas má nejraději teploty 25-32 °C. Při vyšších ale zastavuje růst.
3. Velice prospěje, když mu vytvoříme skleníkové mikroklima. Stačí k tomu perforovaný plastový kelímek, kus fólie, nebo mikrotenový sáček s několika drobnými otvory pro větrání. Tím rostlinu obalíme a ona se cítí jako doma v tropech.
4. V době vegetace, od jara do podzimu, jej přihnojujeme tekutými hnojivy
5. V zimním období omezíme zálivku na minimum.
6. Ananas poroste poměrně dobře, připravme se na potřebu většího prostoru i květináče.

Jediné, na co si budeme muset chvíli počkat, je květ, tudíž vlastní úroda. Rostlina ananasu v domácím prostředí kvete zhruba po třech letech, někdy i později. Pomocí acetylénové vody (například rozpuštěním 80 g karbidu vápníku v 10 l vody) a zaléváním středu listové růžice by měla s jistotou vykvést do 21-2 měsíců.



Avokádo
1. Prvním krokem je citlivé vyjmutí pecky z plodu. Nesmí být poraněna nožem ani poškrábána. Klíčivost je tak skoro 100 %!
2. Semeno lze zasadit přímo do substrátu (zahradní zem, rašelinu a písek), a to tak, aby byla jeho užší část nahoře a širší dole. Jestliže tvar nelze s jistotou rozlišit, necháme semeno ležet na substrátu a se zasazením čekáme až vyklíčí.
3. Třetina semene by měla vyčnívat nad povrch hlíny, ta by měla být stále mírně vlhká.
4. Asi po čtyřech týdnech vyrazí ze země hnědý šlahoun, ze kterého začnou rašit lístky.
5. Rostlinka roste rychle a může mít i více kmínků. Po půl roce měří půl metru a vyžene první větve.  
6. Ideální prostředí je následující: Teplota 25 °C, jihovýchodní strana - žádný přímý úpal a v létě několikrát týdně rosit. V zimě jí vyhovuje teplota kolem 12 °C a omezená zálivka. Rostlinu zaléváme nejlépe dešťovou nebo alespoň odstátou vodou shora do květináče, nikdy nenecháváme vodu stát v misce. To by mohlo způsobit uhnívání kořenů. Opadem listů reaguje avokádo na sucho; pokud na to přijdeme včas, stačí je ostříhat a zase začít normálně zalévat.
7. Avokádo nesnáší přesazování, proto hned od začátku použijeme větší květináč a přesazujeme co nejméně.
8. Plodů se můžeme dočkat po čtyřech až šesti letech.

Může sice nastat problém s jejich opylením, ale i neopylené květy mohou dát plody takzvaným partenokarpickým způsobem. Partenokarpie je vzácná vlastnost některých rostlin, které jsou schopny tvořit plody, aniž by byly předtím opyleny. Kromě avokáda to dokážou i některé druhy fíkovníků. Plod avokáda je v tomto případě podobný okurce a bez semena.



Mango
1. Vyberte si dobře vyzrálý plod, aby měl klíčivé semeno.  
2. Semeno opatrně vyndáme z dřevnatého obalu a zasadíme do kypré, lehké půdy budoucím klíčkem dolů. Směr růstu klíčku poznáme snadno z tvaru semene. Můžeme sázet celé semeno i s dřevnatým obalem, ale je dobré ho aspoň částečně otevřít, protože klíček proniká obalem velmi těžce. Ponoříme-li pecku na týden do vlažné vody, otevře se sama. Je potřeba ale vodu denně měnit!
3. Vybereme větší a hlavně dost hluboký květináč, protože hlavní kořen je poměrně dlouhý.  
4. Mangovník sázíme do substrátu z listů, rašeliny, kompostu a hrubšího písku.  
5. Zeminu udržujeme vlhkou a rostlinka vyraší zhruba za 3 až 4 týdny a roste rychlostí kolem 10 centimetrů za měsíc!
6. Ideální podmínky: Mango má rádo teplo a světlo. Po celý rok potřebuje dostatek světla. V létě mu nevadí ani přímé sluneční záření. Mango je nejnáročnější na teplotu. V době vegetace by se měla pohybovat mezi 24-27 °C, v zimním období pak kolem 17-24 °C.
7. Během vegetace zaléváme tak, aby zem nevyschla, v zimě úsporně.

Stromky plodí zhruba po 6 letech.